Máchovo jezero

K Máchovu jezeru neboli k Mácháči jsem se snažil podívat už několikrát, ale vždy bez úspěchu. Povedlo se to až letos.

Původně jsme měli odjet v neděli a vracet se v pátek, ale kvůli jistým okolnostem, jsme žádali o posun o den. Naštěstí nám bylo vyhověno. Už před odjezdem jsme si zjistili, jak vypadá hotel – dle recenzí na internetu se hotel zastavil v době minulé, nebo že se jedná o typický komunistický hotel… Po příjezdu na místo se to potvrdilo. Hotel, který se zapomněl někdy v 80. letech minulého století, ale což, stejně přes den budeme pryč. A abych nezapomněl, jedná se o hotel Bezděz, který má tři hvězdičky (na pokoji není lednička, wifi pouze na recepci, bar, který nebere karty a přitom terminál jsem viděl…).

Den před odjezdem

Snažíme se nějak rozumně sbalit. Nejvíce věcí má náš malý Matýsek, kterému není ani půl roku. A jelikož bereme i kola, tím pádem pro Matýska i cyklovozík, začíná mě pojímat hrůza, kam že to všechno dáme (máme auto kombík a střešní nosič, ale nemáme box na střechu, pouze nosiče na kola).

Den první: pondělí 3.7.2023

Den odjezdu. Ranní skládání věcí do auta mi připomíná legendární hru Tetris. Ale nějakým záhadným způsobem se věci do auta naskládaly.

Cestou do Starých Splavů, kde máme zamluven již výše zmíněný hotel, se zastavujeme v Praze na Chodově v nákupním centru na oběd. Poté již směr Máchovo jezero.

Po vybalení věcí na hotelu hledáme, kam na večeři. Nacházíme několik možností a nejvíce se nám líbí bistro Molo 23. Jdeme. Scházíme z hotelu do tzv. aquaparku (proč se to tak jmenuje, ví asi jenom ten nahoře…), jdeme už pozdě odpoledne, takže se vstupné již neplatí. Procházíme kolem jezera k Jarmilině skále a dále pokračujeme směr Molo 23, které je podle mapy kousek. Ovšem po příchodu se spíše objevuje luxusní hotel a po bistru ani památky. Tak znova přes mapy a znova vyhledávání, kde že to vlastně skutečně je. Další pokus je směr Doksy, což se potvrdí. Ale mají zavřeno (nechápeme, je sezóna a lidé stále jsou na pláži…). Vracíme se zpět, další návrh na večeři je v hotelu, který jsme minuli cestou tam. Ovšem vypadá to dost luxusně a my jsem spíš ve sportovním a s malým Matýskem. Takže se vracíme do Starých Splavů a jdeme hned do první restaurace, co potkáváme.

Den druhý: úterý 4.7.2023

Rozhodujeme se, zda zůstat u jezera nebo podniknout výlet na kole na hrad Bezděz. Padlo rozhodnutí, že pojedeme. Trasa je celkem v pohodě, akorát před Bezdězem začíná stoupat a stoupat. Ale není to nic extrémního. Na oběd dojedeme až těsně pod hrad, do taverny S láskou Karel. Tento podnik našla má drahá polovička na gastromapě Lukáše Hejlíka a můžeme jenom doporučit. Jídlo vcelku excelentní.

Po obědě jdu na hrad, zbytek rodiny zůstává v taverně. Cesta nahoru k hradu není příjemná a trvá asi 25 min. Hrad se prochází samostatně nebo v určenou dobu jde prohlídka s průvodcem. Já volím volnou prohlídku.

Po prohlídce mě čeká opět ta strašná cesta. Ani dolů to nejde o moc rychleji než nahoru. Zpět do Starých Splavů se vracíme jinou cestou, ale tentokrát už převážně z kopce.

Den třetí: středa 5.7.2023

Dopoledne jedu s malým do Doksů podívat se do památníku K. H. Máchy a do muzea Čtyřlístků. Po návratu jdeme na pláž k jezeru. Snažíme se ulovit něco k obědu, ale jediný, co funguje, je pizzerie. Dáváme si teda pizzu a jdeme se koupat. Odpoledne se ale přižene déšť a bouřka. Skoro všichni se jdou schovat do pizzerie. Po bouřce se dost ochladilo a na koupání už to není. Vracíme se na hotel.

Den čtvrtý: čtvrtek 6.7.2023

Na dnešek je opět v plánu cyklo výlet. Ráno se chceme přesunout vlakem do Nového Boru a odtud pokračovat na kole. Po příjezdu nám ale průvodčí říká, že se nevejdeme. Ale strojvedoucí, když nás vidí s cyklovozíkem, tak jí říká, ať jdeme dozadu, když máme dítě. Tak se tam nějak naložíme.

V Novém Boru navštěvujeme sklářské muzeum, které doporučuji k návštěvě. Pro nás bylo i překvapení, že mají k dispozici přebalovací pult, což jsme velmi uvítali. Po prohlídce jedeme skrz Bor směr Svor, ale hned za městečkem se uhýbáme na cyklotrasu do Sloupu. Ve Sloupu dáváme oběd, ale opět zde neberou karty. A prý nejbližší bankomat je v České Lípě (ouuu). Naštěstí je paní hodná a přináší nám QR kód na platbu, takže platíme převodem – Děkujeme!!! Jelikož je docela už hodně hodin, prohlídka hradu se odkládá na někdy jindy a vracíme se po cyklostezce zpět do Boru na vlak.

Ještě bych doplnil jednu takovou poznámku. Cestou tam jsme jeli společností Länderbahn, která zde jezdí pod značkou Trilex a nazpátek Arrivou. Byť jsme jeli Staré Splavy – Nový Bor – Staré Splavy, tak se dle jízdenky lišila km vzdálenost.

Večer jedeme do Doks na večeři. Po večeři se přesouváme k přístavišti, kde čekáme frontu na večerní projížďku lodí po jezeře. Máme strach, abychom se vůbec na loď dostali, ale vejdou se všichni a loď je plná do posledního místečka. Plavba trvá cca hodinu a pluje se podle západu slunce. Do přístaviště se vracíme už za tmy.

Den pátý: pátek 7.7.2023

Tento den je odpočinkový a jsme celý den u jezera. I našemu malému se už líbí voda. Večer jedeme na večeři do taverny S láskou Karel a ještě si kupujeme nějaký sýry na domů, které necháváme v ledničce na recepci.

Den šestý a poslední: sobota 8.7.2023

Ráno dobalíme, poslední snídaně a odjezd. Cestou se stavíme na borůvkách, ale jsou malý a sběr jde pomalu. Při sběru si vzpomínáme, že jsme v ledničce na recepci zapomněli ty sýry. Stejně pojedeme okolo hotelu, až pojedeme z borůvek, tak se tam zastavíme.

Krkonoše

foto: https://stenli007.rajce.idnes.cz/Krkonose/

Den první – čtvrtek 24.9.2020

Je ráno a místo abych balil na cyklo zájezd do Chorvatska, balím úplně jiné věci a mířím směr Krkonoše a to kvůli covidu. Bohužel předpověď počasí není na následující dny příliš optimistická, ale dovolená v práci už byla hlášena.

Do Pece pod Sněžkou přijíždíme brzy odpoledne, ale pokoj na hotelu už máme připravený. Vybalíme věci a jdeme k lanovce na Sněžku. Po příchodu zjišťujeme, že lanovka kvůli větru jezdí jen do mezistanice. Z Růžohorek jdeme na vrchol po svých. Čím víc stoupáme, tím také více fouká a na vrcholu pořádně. V Poštovně kupujeme nějaký suvenýr a něco teplého na zahřátí. Zpátky do Pece se vracíme Obřím dolem, kde občas slyšíme asi medvědy.

Sněžka
Sněžka

Den druhý – pátek 25.9.2020

Ráno vypadá počasí nadějně. Je v plánu vyjet na Sněžku a projít postupně několik chat. Jdeme na snídani, ale počasí otáčí a začíná pršet a vydrží celé dopoledne. Odpoledne vypadá nadějně a narychlo se rodí náhradní plan. Vyjedeme lanovkou pouze do mezistanice Růžová hora a následně přes Růžohorky k Portášovy Boudy. Počasí nic moc, ale jsme na horách a je konec září. Následně chceme jít Cestou horských nosičů, ale netrefíme odbočku a místo toho jdeme cestou do Pece.

Portášky
Portášky

Den třetí – sobota 26.9.2020

Počasí vypadá nadějně. Po snídani opět směr lanovka a Sněžka. Tentokrát se na naší největší hoře moc nezdržujeme a scházíme k polské chatě. Počasí se kazí a padá mlha. U chaty oblékám pláštěnku, jelikož ta padající mlha je snad horší než mrholení. Jdeme k Luční boudě, kde dáme něco k jídlu a ohřejeme se a hlavně aspoň trošku usušíme věci. Následně po červené přes chaty Výrovka, Na Rozcestí a Rozhled. Od chaty Rozhled se musíme vrátit na Rozcestí a po zelené turistické značce sestupujeme zpět do Pece, kam přicházíme už za tmy.

Luční bouda
Luční bouda

Den čtvrtý – neděle 27.9.2020

Po snídani autem přejíždíme do Špindlerova Mlýna. Před samotným městečkem zastavujeme ještě u přehradní nádrže Labská. Poté přijíždíme konečně do Špindlerova Mlýna a parkujeme u lanovky. Lanovkou na Medvědín si pomůžeme trošku na výškové metry a následně se pěšky přesouváme k Vrbatově boudě. Bohužel počasí se opět kazí, ale plán neměníme a postupujeme k prameni Labe přes Pančavský vodopád a Labskou boudu. Od pramene se vracíme přes Horní Mísečky zpět do Špindlu a autem zpět do Pece.

Pramen Labe
Pramen Labe

Den pátý – podělí 28.9.2020

Poslední den a tak balíme. Po snídani odevzdáme klíče a autem jedeme do Jánských Lázní. Počasí zatím vypadá dobře, ovšem než vyjedeme lanovkou na Černou horu, opakuje se to, co dny před tím – zase padá mlha. Dojdeme k TV vysílači a následně nazpátek k rozhledně, která dle internetu měla být otevřená. Nebyla. Na dveřích cedulka, že po dobu nouzového stavu otevřeno pouze víkendy a ještě když bude pěkně. Sjíždíme dolů lanovkou a Stezku korunami stromů rušíme, za mlhy by stejně nebylo nic vidět. Teď už nás čeká jenom autem cesta zpět do Tábora.

Pramen Labe
Pramen Labe

foto: https://stenli007.rajce.idnes.cz/Krkonose/

Kolem Ohře

Tento výlet už se měl uskutečnit vloni, jenže počasí v květnu na výlety moc nepřálo, a tak se odložilo na další rok. Proč odložení na další rok? Protože v červnu jsem letěl na Madeiru, v červenci jsme jeli s kolegy Rumunsko a Moldavsko a už se to prostě nějak nestíhalo a počet dní dovolené je bohužel omezený.

Den první – pátek 19.6.2020

Vyrážím z Tábora expresem do Prahy, kde čekám na EC směr Berlín s tím, že v Ústí nad Labem přestoupím na spěšňák do Klášterce, kde mám zamluven pobyt. Jenže souprava na EC je ostrý obrat od vlaku ze Slovenska a ten veze asi 10 min zpoždění a to se následně přesouvá bohužel i na můj vlak. Dispečer odmítá čekat. Hledám náhradní spojení – čeká mě buď hodina čekání v Ústí na rychlík (to už jsem mohl rovnou jet rychlíkem z Prahy) nebo cca 2-hodinová cesta osobákem s přestupem v Kadani-Průnéřov. Nakonec volím osobák, nechce se mi hodinu čekat na nádraží.

Po příjezdu do Klášterce rovnou mířím na ubytování. Následně se vracím na nádraží a jedu se podívat do Ostrova na zámek a klášterní areál. Bohužel předpověď počasí na následující den není příliš dobrá.

Letohrádek

Den druhý – sobota 20.6.2020

Ráno bohužel předpověď vyšla – prší. No co, snad to za chvíli přežene. Po snídani ještě chvíli čekám, jestli přestane úplně. Bohužel se tak nestalo, ale vyrážím na kole směr Kadaň. V cca 3/4 cesty děšť zesiluje, ale už je to jenom pár km do kadaňského kláštera. Než si prohlídnu klášter, přestává pršet (jupí) a já mířím na kadaňský hrad. Opět prohlídka a po prohlídce oběd v Pivovarské restauraci. Chci se ještě podívat na věž, ale bohužel prohlídka je až od 14 hodin a já bych rád stihnul speciální prohlídku zámku v Klášterci, takže se vracím. Předpověď počasí na následující dny je už příznivější.

Kadaňská věž

Den třetí – neděle 21.6.2020

Je neděle a vyrážím vlakem do Ostrova, kde se přemisťuji na zastávku cyklobusu na Boží Dar. Mám trošku obavy, abych se vešel, přece jenom hlásí pěkné počasí. Ale tak nějak si říkám, že autobus veze vlek na 53 kol, tak to jedno se určitě vejde. Čím víc se líží čas odjezdu, tím je na zastávce rušněji. Autobus přijel s vlekem, který už ovšem byl min ze 3/4 naložen. Po naložení nás v Ostrově už je vlek plný. Za krátkou dobu vystupejeme na Božím Daru. Počkám na kolo a jedu do infocentra pro turistické známky a do muzea. Po obědě malá zajížďka na rašeliniště a poté stoupák k rozhledně na Klínovci. Sice fouká, ale možná díky větru je skoro jasno a z rozhledny je vidět. Poté následuje sjezd k bývalé vápence a přes Měděnec zpátky do Klášterce na hotel.

Klínovec

Den čtvrtý – pondělí 22.6.2020

V pondělí je obvykle zavírací den, takže se musí vymyslet něco, kde je otevřeno. A tím místem je hrad Loket. Ráno jedu rychlíkem do Sokolova, kde ještě navštívím rozhlednu. Pro klíče se musí dost neobvykle na policejní stanici. Poté se už na kole přesouvám po cyklostezce na hrad Loket. Po prohlídce dále po cyklostezce ke Svatošským skalám a do Karlových Varů na nádraží. A následně rychlíkem zpět do Klášterce.

Vrch Mědník

Den pátý – úterý 23.6.2020

Ráno odjíždím osobním vlakem do Vojkovic, kde následně na kole nejprve zamířím k Mlýnu na Ohři pro turistickou známku. Když sjíždím kopec z Jakubova, tak si říkám, že mě čeká na zpáteční cestě pěkný kopeček. Mlýn by měl fungovat i jako tábořiště, ale je konec června a všude „mrtvo“ a zavřeno. Pročítám komentáře u turistické známky a někdo tam píše, že volal na číslo vedené na dveřích. Zkouším to. Po chvilce to na druhé straně někdo přece jenom vezme, a tak se slušně ptám, jestli mají turistickou známku. Prý že jo a že mi ji přinesou.

Poté se vracím stejnou cestou, jakou jsem přijel a dál pokračuji podél řeky do Dubiny, abych měl kompletní desítku turistických známek. Značená cyklostezka ovšem v Radošově uhybá a dál vede jenom silnice a z Kyselky silnice o frekvenci aut a hlavně kamionů z Mattonky. Už doma při plánování této trasy mi toto bylo jasné a snažil jsem se najít nějakou alternativu. Podle map by měla být sjízdná červená turistická značka, tak to zkouším. Buď silnice s kamiony nebo toto, jiná možnost bohužel není. Cesta sjízdná je, je to ovšem styl „nahoru dolů“, ale pořád lepší varianta než kamiony.

V Dubině čekám, než otevřou hospodu (přijel jsem nějak dřív, než jsem plánoval) a dávám oběd a kupuji turistickou známku. Opět stejnou cestou, jakou jsem přijel, se vracím do Vojkovic na nádraží. Za chvíli jede vlak do Klášterce, ale ještě ve vlaku měním názor a vystupuji v Perštejně a do Klášterce jedu na kole opět podél řeky. Následně na hotelu večer začínám balit a při večeři se domlouvám, jestli by snídaně mohla být o malinkou chvíli dříve, abych stíhal rychlík. Není problém.

Den šestý – středa 24.6.2020

Po snídani odevzdávám klíč od pokoje a na kole jedu na nádraží, kde ještě před příjezdem rychlíku do Prahy kupuji povinnou rezervaci na kolo. Tak teď už jenom cesta zpět do Tábora s přestupem v Praze.

foto: https://stenli007.rajce.idnes.cz/Vylety_-_Ustecky_kraj/
foto: https://stenli007.rajce.idnes.cz/Vylety_-_Karlovarsky_kraj/

Čínská chřipka aneb všude Covid

Na letošní rok bylo plánováno několik akcí. Jenže v březnu přišla Velká Čína a bylo po cestování a nejen po něm.

V březnu jsme měli letět do Kyjeva a navštívit i Černobyl. Přibližně týden před odletem ovšem přišel zákaz. Letenky koupený, ubytování zamluvený a zaplacená záloha na exkurzi do Černobylu. Cca půl týdne jsem nedělal nic jiného, než jsem meiloval, chatoval a já nevím co ještě. Nakonec se hotel povedlo přebookovat, zálohu převést na jiný termín. Ale letecká společnost – konkrétně SkyUp – mi ještě asi 2 dny před plánovaným odletem tvrdila, že se odletí normálně. A pak najednou storno. Je začátek srpna a ještě jsme neviděli ani halíř nazpátek z letenek.

V červenci byla plánována poznávačka do Bosny a Hercegoviny. Záloha taktéž zaplacena. Jenže on je červen a přichází email, že je zájezd zrušen. S holkama z kanceláře se znám, takže domlouvám přesunutí zálohy na příští rok. Blíží se červenec a začíná se mluvit o otevření hranic. Jako náhradu zkoušíme Bulharsko, ale holky mi píšou, že se to taky nepojede.

Červenec – hranice se otevírají. Dobře, takže kam vyrazit. Volíme Istrii na kole v září (v době psaní tohoto článku je začátek srpna). No snad odjedeme. Ještě se díváme po zájezdu Bodamské jezero na kole, domluva rychlá, objednáváme. Je začátek srpna, zbývá 14 dní do odjezdu a přichází meil, že Bodamské jezero je zrušený. A teď jako co, dovolená v práci nahlášená, volíme variantu náhradního zájezdu, a to Murská cyklostezka. Snad odjedeme.

EDIT1: Murská se jela a byl to parádní cyklovýlet.

EDIT2: Opět 14 dní před odjezdem info, že Istrie na kole zrušená. Snažím se vymyslet náhradní variantu kvůli dovolené.

Beskydy

Do Beskyd jsem se chtěl podívat už delší dobu. Jenže dovolené je jen omezený počet dní a akcí moc. Nakonec to vyšlo letos na konci ledna, kdy mi vyšlo delší volno a uměle zkrácená směna kvůli hodinám. Takže narychlo hledám ubytování což se podaří ve Frýdku-Místku.

Den první – odjezd

Z Tábora odjíždím expresem do Prahy, kde přestupuji na Pendolino do Ostravy a následně na vlak směr Frýdek-Místek. Po příjezdu se jdu ubytovat a velmi vítám to, že jsem vybral hotel hned pár metrů od nádraží. Následně se jedu podívat místní MHD do Lískovce na kapličku, která má turistickou známku (dále pouze TZ). Cena MHD je příznivá na dlouhé vzdálenosti, což byl i tento případ. Jet asi půl hodiny za 10 Kč, kde jinde to je.

Kaplička v Lískovci

Den druhý – Pustevny

Po snídani rychle dobalím věci na celý den a vlakem se popovezu do Frenštátu pod Radhoštěm a dále autobusem k lanovce na pustevny. Počasí zatím vychází, je pěkně. Bohužel načasování příjezdu autobusu k lanovce není šťastné, jelikož lanovka odjíždí v půl a celou hodinu a lístek na ni koupíte pouze před touto dobou. Takže jsem si musel půl hodinky pockat. Po výjezdu na Pustevny se jdu podívat na Stezku Valašska. Je to obdoba toho, co je na Lipně. Zjišťuji, že byť ledové sochy byly minulý víkend, jsou zde stále a navíc dokonce bez vstupného. Na Pustevnách funguje samoobslužná restaurace a i ceny jsou poměrně slušné. Po obědě procházka k Radegastovi a na Radhošť. Cestou od sochy Radegasta padá mlha a na Radhošti je už skoro bílá tma. Počasí se kazí, takže volím ústup a vracím se k lanovce a zpátky na hotel. Tento den nebyl problém sehnat TZ.

Radegast

Den třetí – Visalaje

Ráno zjišťuji, že na Visalaje jezdí autobus v rámci MHD. Paráda, cesta skoro na hodinu pouze za 10 Kč. Z Visalají stoupám k Bílému kříži k trojmezí. Následně si dělám menší zacházku na Gruň kvůli TZ. Ovšem místo, kde ji mají prodávat zavřeno. Na chatě jsem si chtěl dát i oběd, takže bez oběda a vracím se na Visalaje. Zde v hotelu mají mít TZ k několika místům, které jsem navštívil. Bohužel hotel zavřený. Půlka zimní sezóny, sníh je, a tady to vypadá jak po vymření. Naštěstí za půl hodiny jede autobus zpátky. Počasí dneska vyšlo perfektně, ale co se týče služeb, tak jak už jsem psal. Všude zavřeno a jak po vymření.

Bílý kříž

Den čtvrtý – Ostrava

Na tento den byl původně zamýšlen výstup na Lysou horu. Ale předpověď počasí nebyla moc ideální, takže měním plán. Dopoledne jedu do pivovaru Radegast, po návratu procházím město a po poledni se přemisťuji do Ostravy. Vlakem chvilka jízdy a zastávka Ostrava – Stodolní je skoro v centru. Navštěvuji katedrálu Božského Spasitele. Uvnitř je to nádhera. Poté se přemístím k radnici a její vyhlídkové věži, na jejíž vrchol Vás vyveze výtah. Je vidět Lysá hora. A nakonec se ukázalo, že předpověď počasí docela vyšla. Lysá se topí v mlze a nízké oblačnosti, takže by stejně nebylo nic vidět. Končí odpoledne, vracím se zpátky na hotel a balím, zítra ráno poslední snídaně a zpátky domů do Tábora.

foto: https://stenli007.rajce.idnes.cz/Beskydy/

Adršpašsko – teplické skály

foto: https://stenli007.rajce.idnes.cz/Adrspassko_-_teplicke_skaly/
Itinerář: zde

Původní plán byl jet do Krušných hor. Ovšem při přihlášení už jsem skončil pouze jako náhradník, a tak jsem začal hledat nějakou alternativu, jelikož dovolená už byla nahlášena a rušit se mi ji nechtělo. Nakonec z několika možností zvítězily Adršpašsko – teplické skály. Pokud vyjde sníh, určitě budou mít svoje kouzlo i v zimě a navíc v lednu tu určitě nebude tolik lidí jako v létě.

Čtvrtek 10. 1. 2019 odjezd, Teplice nad Metují

Plán byl vymyšlen pěkně, ovšem veřejná doprava plán mění a to tento den několikrát. Expres přijíždí do Tábora přibližně s 10 min zpožděním a ještě navíc na čele s úplně jinou lokomotivou. Kolem Střezimíře začínám cítit naftu. V Benešově se moje podezření potvrdí, expres skončil jízdu a my čekáme na klasický rychlík, který jede za náma.

Do Teplic nad Metují přijíždím až dalším spojem, než jsem předpokládál. Už ale cestou jsem si našel do Adršpachu autobus, takže se rychle ubytuji a jdu na autobusovou zastávku. Jenže autobus ani po půl hodině po pravidelném odjezdu nepřijíždí. Po asi 45 min volám na zákaznickou linku, na který se dozvídám, že naposled ho mají podle GPS na nějaký odbočce a pak už ne. Rezignuji. Jdu se podívat po městě a koupit turistickou známku města. Po návratu na pokoj už dneska musím po druhé měnit celý plán.

Pátek 11. 1. 2019 Ostaš

Ráno po snídani ještě přemýšlím na různými variantami, ale nakonec volím autobus v 10 hod směr Dědov a pokusit se dostat na Ostaš po modré. Pokud by to kvůli sněhu nebylo možné, mohu se vrátit na vlak do České Metuje a na Ostaš vystoupat ze Žďáru nad Metují.

Cesta na Ostaš

Po modré se jde kupodivu dobře i přes to, že všude je min po kotníky sněhu (ne-li více). Propadám se pouze 2x. Po výstupu na Ostaš, ale padá rozhodnutí, že se vrátím k chospůdce a dám oběd s tím, že na vlak se vrátím do Žďáru nad Metují.

Sobota 12. 1. 2019 Adršpašsko – teplické skály

Ráno se snažím vypátrat, jestli je schůdna Vlčí rokle (spojnice mezi skalnými městy). Ptám se ještě i u vchodu do Teplických skal, kde mi říkají, že lidé chodějí a je to prošlapané. Procházím Teplické skalní město a potkávám pár lidí, jinak je mám snad sám pro sebe.

Teplické skály

Následně se napojuji na stezku, která prochází Vlčí roklí. Cesta je, i přes sníh, docela dobře schůdná až ke schodům. Tam už se musí dávat trošku pozor. Poté prochazím Adršpašské skalní město – Starosta a Starostová, Myší díra a další útvary.

Starosta a Starostová – Adršpašské skály

Poté, co jsem prošel Adršpašské skály to chtělo něco teplého k snědku. Restaurace Lesní zátiší, která se nachází hned vedle infocentra, je trvale uzavřena (dle textu na tabuli). Retaurace u hotelu Adršpach Garni taktéž zavřená. Jediná restaurace, která byla otevřena, byla u hotelu Javor. Majitelé na to asi sázejí, že jsou jediný, jinak si ty ceny hotovek nedovedu vysvětlit. A navíc si tu člověk připadal, jak obtížný hmyz (když jsem něco obdobného napsal jako recenzi na Seznam firmy, tak do dneška není zveřejněna…)

Neděle 13. 1. 2019 Odjezd

Bohužel pobyt se nachýlil ke svému konci. Na hotelu odevzdávám klíče po poslední snídani. Před půl desátou nasedám do motoráčku a čeká mě cesta zpět.

Co říci závěrem? Pokud Vám nevadí sníh a zima, Adršpašsko – teplické skály mají své kouzlo i v zimě se sněhovou čepicí. Žádné davy turistů a levnější vstupné.

foto: https://stenli007.rajce.idnes.cz/Adrspassko_-_teplicke_skaly/
Itinerář: zde

Lednicko–valtický areál a Pálava

foto: http://stenli007.rajce.idnes.cz/Lednicko_-_valticky_areal_a_Palava/
Itinerář: zde

Čtvrtek 30.6.2016 odjezd, Lednice

Z Plzně radši odjíždím už v 5 ráno do Prahy, protože to, jak vypadá momentálně nádraží v Plzni, není zrovna utěšený stav a mít v Praze 11 minut na přestup zrovna není také mnoho. Díky brzkému odjezdu mám v Praze hodinku čas a kupuji povinnou rezervaci pro kolo na EC 275. S EC vyrážíme včas, ovšem v Brně už máme okolo 20 minut, a tak s krásné pauzy na přestup v Břeclavi toho moc nezbývá. Ale vše se stíhá a já úspěšně vystupuji na zastávce Valtice město.

Hotel byl zamluvený už od zimy i s požadavkem na dřívější příjezd. Ukazuje se, že pokoj sice zamluvený mám, ale ubytován budu až nejdříve od 14 hodin, což mi absolutně nevyhovuje. Paní na recepci je ale příjemná a ochotná a nabízí mi, že si můžu věci nechat u ní na recepci. Na WC se převlékám do cyklistického a přehazuji věci krosna – baťoh – krosna. Krosnu nechávám na recepci a na kole vyrážím přímo po silnici do Lednice. Cestou se ještě zastavuji u Rybničního zámečku.

Rybniční zámeček

Rybniční zámeček

Kolo nechávám v úschovně. Na náměstí nacházím infocentrum, kde kupuji turistické známky a nálepky. Ovšem když chci zaplatit, paní mi sdělí, že nemá nazpátek a karty neberou. Jdu do blízkého obchodu rozměnit na menší, což paní v infocentru přivítá.

Z infocentra mířím na zámek, kde díky akci Klíč k památkám mám vstup zdarma. Prohlídka začíná asi za 15 minut, takže už nikam nejdu a čekám na místě. Slečna průvodkyně ale bere prohlídku přímo tryskem a my jsme za 40 minut na konci prohlídky. Mířím k Minaretu, kde si poctivě vyšlapu 302 schodů až na vrchol a kochám se. Počasí naštěstí přeje.

zámek Lednice

zámek Lednice

Od Minaretu mířím nazpátek a ještě stíhám otevřený subtropický skleník. Sice mi chvilku trvá najít vchod, ale stačí to poctivě obejít a vchod se najde. Skleník se dá projít za chvilku a postupně mířím do zámeckého parku. Když jsem se dost vynadíval, vracím se pro kolo a mířím zpět do Valtic do hotelu.

Pátek 1.7.2016 Lednicko – Valtický areál na kole

Po snídani vyrážím na kole k Hraničnímu zámečku. Po obhlédnutí zámečku, ze kterého v současné době je hotel, pokračuji podél rybníků až do Lednice. Lednici projíždím, vše podstatné jsem viděl už včera, a mířím na Janohrad. Prohlídka této umělé zříceniny začíná za chviličku (opět mi to krásně vyšlo jako včera na zámku v Lednici). Po skončení prohlídky si dělám malinkatou zajížďku na Lovecký zámeček, který je v soukromém vlastnictví. Vracím se zpátky a mířím k Apollónovu chrámu. Na dveřích cedulka s nápisem, že pokud chceme jít nahoru na vyhlídku, máme zvonit. Zvoním. Za chviličku se objeví příjemná slečna. Kupuji vstup na vyhlídku za lidových 30 Kč a zároveň beru několik turistických známek a nálepek. Slečnu jsem nějak zaskočil tím, že toho chci tolik, a tak bohužel místo nálepek dostávám turistické vizitky (které samozřejmě nesbírám) a přicházím na to až večer na hotelu.  Počasí mi stále přeje, je vidět do dálky.

Tři Grácie

Tři Grácie

Od chrámu jedu dál přes Nový Dvůr k Chrámu Tří Grácií. Nezmiňuji se tady o všech keškách (kdo chce, ať se podívá na mapu), ale tady se zmíním. Na první pohled jednoduchá multinka, na druhý pohled pěkně zákeřná. Na první výpočet nic nenacházím a pak přijdu na to, že se musí počítat sloupy i vzadu. Přepočítám. Ukazuje to pár metrů, ovšem pár metrů někam do ostružiní apod. Nakonec to vzdávám a jedu dál směrem k sv. Hubertu a zámečku Rendez – Vous a zpět do hotelu ve Valticích.

Janohrad

Janohrad

V podvečer vyrážím do Valtic, že si prohlédnu Valtické podzemí. Bohužel pro dnešek mi to nevyšlo, na dveřích lísteček s informací 1.7.2016 zavřeno. No nic, mám ještě dva dny, snad to vyjde. Zastavuji se ještě v místním „íčku“ pro turistické známky, ovšem osazení opravdu stálo za to. Už při pohledu mi bylo jasné, že ty dvě dotyčné dámy budu spíš obtěžovat. Měl jsem sto chutí jim oznámit, že si turistické známky koupím jinde, pro turisty přívětivějších míst. Při odchodu jsem ještě polohlasně prohlásil, že takovéhle obsazení „íčka“ by rozhodně být nemělo.

Sobota 2.7.2016 Pálava

Po domluvě v hotelu dostávám balíček místo snídaně, jelikož vyrážím brzo. Spojení do Pavlova zrovna není o víkendu ideální. Vlakem odjíždím do Mikulova, kde mám hodinu čas na autobus. Po změně jízdních řádů ovšem můj vytipovaný spoj neodjíždí od vlakového nádraží, ale z centra. Ještě že mám tu hodinu a v klidu jdu najít zastávku. V Pavlově z autobusu vystupuji v 8 ráno, ovšem sluníčko se nezapře ani takhle brzy po ránu. Pomalinku stoupám vzhůru ke zřícenině Dívčí hrady. Po dosažení zříceniny a asi 250 – 300 výškových metrů se dá tričko ždímat. Jelikož Pálava je jediná vyvýšenina v okolí, je všude okolo vidět.

Od zříceniny jdu po červené značce k vysílači, ale horko začíná být nesnesitelné. Za nějaký čas se uhýbám na zelenou a modrou a okolo Velkého špuntu (sláva, chvilku chládek) mířím do Klentnice. Měním plán. Zjišťuji, jak je to s autobusem do Mikulova. Štěstí přeje a za hodinu mi jede autobus, takže není co řešit, v tomhle vedru dál nejdu.

Pálava

Pálava

Po příjezdu do Mikulova mám opět čas do odjezdu vlaku (očividně krajští koordinátoři fungují všude stejně, tzn. že nefungují). Přece je blbost, aby člověk s prominutím čuměl hodinu, protože úředníci nejsou schopný zajistit návaznost. Ale to jsem odbočil. Mířím do zdejšího „íčka“ pro turistické známky a nálepky. Po včerejší zkušenosti s osazením „íčka“ ve Valticích příjemná změna.

Po příjezdu do Valtic se začíná počasí kazit.

Večer mi to nedá a píšu KafikoviCZ ohledně multinky Tři Grácie. Zdá se, že souřadnice mám dobře, ale očividně ostružiní povyrostlo.

Neděle 3.7.2016 Valtice

Už od pohledu je jasné, že počasí udělalo otočku, ale zatím neprší. Dopoledne jsem prohlídnul zámek ve Valticích a při prohlídce začalo pršet. Naštěstí jenom přeháňka. Než prohlídka skončí, už zase svítí sluníčko. Jdu omrknout bylinkovou zahradu a park. Při procházce parkem narážím na expozici mučicích nástrojů.

Kolonáda na Reistně

Kolonáda na Reistně

Po obědě opět na kole vyrážím na Kolonádu na Reistně. Dívám se na Valtice, a ne jenom na ně,  z vyhlídky a na zpáteční cestě se zastavuji ve Valtickém podzemí. Hurá, dneska mají otevřeno. Měním peníze za kupónky, tzv. Valtické tolary a ochutnávám vína. Člověk by zde vydržel mnohem déle a ochutnal více vín, ale byl jsem rozhodnutý se vrátit ke Třem Gráciím a na druhý pokus naleznout kešku. Druhý pokus se vydařil, ovšem pro další lovce doporučuji dlouhé kalhoty a ne cyklo kraťasy. To ostružiní je opravdu nepříjemné.

Pondělí 4.7.2016 …jednou všechno prostě končí aneb návrat do reality

Poslední den. Ráno balím, jdu na poslední snídani a vyrážím na vlak. Co víc k tomu psát, titulek této pidi kapitoly myslím mluví jasně.

foto: http://stenli007.rajce.idnes.cz/Lednicko_-_valticky_areal_a_Palava/
Itinerář: zde

Kriváňská Malá Fatra I

foto: http://stenli007.rajce.idnes.cz/Krivanska_Mala_Fatra_I/
Itinerář: zde

… aneb jak se z původní Kriváňské Malé Fatry I stala Kriváňská Malá Fatra a přímo na místě opět pouze Kriváňská Malá Fatra I.

Na podzim minulého roku jsme podnikli přechod Velké Fatry, takže letos jsme si řekli, že zkusíme Malou Fatru, konkrétně na straně obou Kriváňů. První plán byl takový, že uděláme jednodenní přechod od horní stanice lanovky na Chleb směrem ke Strečnu. Následně jsem byl přesvědčen, ať zkusím vymyslet něco na dva dni, a tak se stalo. Plán na dva dni vypadal takhle: jeden den od lanovky směrem na Chleb a dále přes Jánošíkovi diery do Terchové a druhý den od lanovky přes oba Kriváně do Strečna.

Pátek 27.5.2016 odjíždíme, Žilina

Odjíždíme z Plzně rychlíkem do Prahy a už v Plzni pozorujeme plné nástupiště. Naštěstí se dvě místa podaří najít a sedáme si do kupíčka. Po příjezdu do Prahy jdeme nakoupit nějaké věci na cestu a zařídit si evidenční lístek, neboť náš vlak je do Ostravy veden jako komerční. Cesta probíhá bez problémů, i když půlku vozu má zarezervovanou nějaký basketbalový tým jedoucí do Olomouce.

Kolega cestou na internetu nachází, že kousek od nádraží v Žilině je Budatínský zámek. Přicházíme ale na to, že poslední prohlídka se koná v 16:20. Do Žiliny máme příjezd v půl 4 odpoledne, takže dochází trošku ke změně plánu a to, že nejprve se půjde na zámek a teprve potom ubytovat. Zámek se stále opravuje, ale je částečně přístupný a doporučuji si ho prohlédnout.

Po prohlídce zámku se jdeme ubytovat a vyrážíme do Žiliny. Ovšem za chvíli začíná pršet a my se vracíme aspoň pro bundy, mezitím zjišťujeme, že v centru probíhají nějaké městské oslavy a že Tesco na náměstí je zavřené a že další asi máme ještě asi tak 15 min chůze. Nedá se nic dělat, nakoupit se na zítra musí.

Budatínský zámek

Budatínský zámek

Sobota 28.5.2016 Malá Fatra

Po snídani v penzionu jdeme dobalit. Jeden ze zákonů schválnosti praví: Čím blíže bydlíte, tím je větší šance, že vám to ujede. Toto u nás platilo skoro doslovně. Penzion byl totiž hned vedle autobusového nádraží, odkud nám v 8 hodin odjížděl autobus. Stihli jsme ho, ovšem přijít asi 2 min před odjezdem nebylo zrovna to šťastné řešení. V čase odjezdu ještě stojíme frontu venku, ale v zadní části nacházíme dvě volné sedačky.

Za hodinku vystupujeme přímo u lanovky a jdeme koupit lístek. Tady by se dalo říct něco ve stylu: Postav lanovku na kopec a budeš v balíku. Cena je opravdu CENA, ale naštěstí jsem si tohle už předem zjistil na internetu, takže mě to nepřekvapuje.

Jízda nahoru trvá chvilku. Jdeme vrátit čipovou kartu a po ocitnutí venku svlékám vestu a navlékám bundu. Neskutečně to tu fučí. Jdeme po červené na vrchol Chleb, kde se kocháme výhledy. Po chvilce vyrážíme dál po červené, ale já ještě než definitivně opustíme vrchol, se pokouším nalézt kešku Chleb 1646 m. n. m. (GC1YRCH). Po chvilce slavím úspěch a můžu vyrazit za kolegou. V gps bohužel přehlížím kešku Hromove – Thunder cache (GC2X0EN) a dávám navigovat rovnou na kešku Steny (GC2TQKP). Přicházím na to bohužel pozdě – cca 500 m zpět se mi fakt nechce a tak jdu dál. Nakonec přecházím i tuhle kešku, ale naštěstí jenom o cca 100 m, takže se vracím. Pokračuju stále po červené až k Poludňovému grúňu, kde se nachází další tradička (GC1ZA20) a konečně docházím kolegu.

Dáváme menší pauzu, fotíme. Po pauze pokračujeme směrem na Chrbát Stohu, kde podle ukazatele máme být do půl hodiny. Opravdu nevím, kdo tady ty časy vymýšlel a jestli to vůbec šel. Na rozcestí Chrbát Stohu přicházíme nejdříve za 45 min a nikoliv za 30 min jak bylo na ukazateli. Na místě měníme plán a místo toho, abychom pokračovali na Stoh, se uhýbáme na žlutou a vrchol obcházíme.

K dalšímu rozcestí opět nedorážíme v čase, které bychom podle ukazatele měli stihnout, ale déle. Následuje chvilku pauza, kocháme se výhledem na Velký Rozsutec. Kolega se rozhod, že to vezme po červené přes vrchol, já volím variantu menší zacházky pro kešku Medziholie (GC2YRN3) a obcházím vrchol po modré. Domluva byla, že na sebe počkáme na rozcestí Medzirozsutce.

Moje cesta trvala asi hodinu a hodinku jsem si dal pauzu a čekal. Nakonec píšu sms, že vyrážím pomalu napřed po modré směr Bielý potok. Jdu pro kešku Pod Tanecnicou (GC2YVHJ) a než jí najdu a zapíšu se, kolega mě dochází.

Cesta po modré vede místem, kterému se říká Jánošíkovi diery (GC1DG0W). Cesta nádherná, ale stojí dost fyzických sil – žebříky, řetězy. V tu chvíli i batoh je na obtíž. A když nám v těchto místech začalo dost nepěkně pršet, nebylo to zrovna nejlepší. Opět se ukázalo, že ukazatelům s časovými údaji se věřit nedá (no možná za sucha a pěkného slunečného počasí ano). Konečně docházíme na Bielý potok a zbývá nám přibližně 45 min chůze do Terchové. Přestává pršet.

Nacházíme penzion, kde máme zarezervován nocleh a ještě stíháme nakoupit v Lidlu těsně před zavíračkou. I když má penzion ceduli restaurace, tak restaurace asi nějak nefunguje a jsem odkázán hned vedle. Ovšem tam se dozvídám, že kuchyně už je zavřená. Po chvilce chození nacházím pizzerii, ale prý budu dlouho čekat. Při čekání na pizzu opět začíná pršet a vydrží až do rána.

Jánošíkovi diery

Jánošíkovi diery

Neděle 29.5.2016 Terchová, noční návrat

Brzo ráno ještě prší a já jsem rozhodnutý uskutečnit plán B (který ovšem v té době ještě nebyl vymyšlen). Po snídani se začíná rodit plán B. Pokusím se najít kešku Terchová (GC2TBH0) a najít místní minipivovar. Kolega se přidává a nahazuje ještě rozhlednu, na kterou koukáme z okna. Plán je vymyšlen, na rychlo koukám, jestli je u rozhledny keška a ona je (GC64G8C). Rozhledna je nová, stojí od podzimu minulého roku a poskytuje pěkné výhledy nejen na Terchovou.

Po nějaké době se vracíme a jdeme hledat minipivovar. Naštěstí ukazatele na prvý horský pivovar jsou skoro všude, takže najít ho nečiní problém. Ochutnáváme místní pivo a postupně si dáváme nějaké jídlo. Mezitím se opět přihnaly asi 2 přeháňky. Odpoledne se vracíme na autobus a vracíme se do Žiliny.

V Žilině dojdeme až k místní přehradě, kde strávíme ještě nějaký čas a následně do známého Tesca ještě něco dokoupit. Pomalinku se přesouváme na vlakové nádraží, kde čekáme do půlnoci na EN 444 na který máme zakoupená lůžka. Ráno jsme v Praze a nám ještě zbývá cesta do Plzně.

Místní pivo

Místní pivo

foto: http://stenli007.rajce.idnes.cz/Krivanska_Mala_Fatra_I/
Itinerář: zde

Mapa trasy

Kriváňská Malá Fatra I

Po rozkliknutí je možné mapu interaktivně zobrazit na mapy.cz.

Moritzburg aneb po stopě Popelky

fotky: http://stenli007.rajce.net/Moritzburg             Itinerář cesty

Návštěvu zámku, kde se částečně natáčela pohádka Tři oříšky pro Popelku (skutečně myslím tu naši kultovní pohádku jenž dávají každý rok na Vánoce), jsem plánoval na únor. V zámku je do konce února udělaná expozice o natáčení a vše okolo a to dvoujazyčně – v češtině a němčině, takže na své si přijdou i návštěvníci (hlavně určitě ty malý) z Čech. O jízdenku FIP jsem požádal už v lednu s tím, že pojedu v únoru. Ovšem výlet veřejnou dopravou znamená výlet takřka na celý den a to jsem ještě netušil, co mě čeká na zpáteční cestě. Nakonec se přece jen povedlo den ulovit (ano den před tím konec po noční, den po nástup odpoledne).

fip

Jízdenka FIP DB

Z Plzně odjíždím rychlíkem v 6 hodin a v Praze čekám přibližně půl hodiny na EC směr Hamburg. Z Prahy odjíždíme včas a na nádraží Dresden – Neustadt, kde vystupuji, jsme taky včas. Díky tomu mám dost času najít správnou autobusovou zastávku do Moritzburgu. Ani toto nakonec nečiní problém, zastávky jsou hned po výstupu z nádražní haly přímo před ní. Jednu věc jsem ovšem nečekal a to, že i na linkový autobus se jízdenka kupuje v automatu, který byl na zastávce. Je vidět, že na nás Čechy jsou připravený, stačilo přepnout automat na češtinu. Ale dát za cca půl hodiny jízdy autobusem 4,10 € mi přijde fakticky trošku moc (a to si u nás myslíme, jak je veřejná doprava drahá). Jízdenka se musí označit po nástupu do vozidla, zkrátka jako u nás v MHD. Ze začátku mi nejdřív ucházel smysl zastavování na zastávkách, ale po chvilce jsem na to přišel. Pokud někdo na zastávce stojí, tak se zastaví. Ale když chcete vystupovat, tak se musí před výstupem zmáčknout tlačítko STOP (něco jako u nás zastávky na znamení). Jinak, pokud na zastávce nikdo není, autobus jede dál. Celkem jednoduchý princip, že?

jízdenka

Jízdenka z Drážďan do Moritzburgu

Vystupuji přímo před zámkem, což ušetří mnoho času. Počasí už od Děčína se mění každým okamžikem a tady to platí totéž. Dělám pár fotek a jdu si koupit vstupenku na výstavu za 8 € a u pokladny zjišťuji, že i tady chtějí poplatek za umožnění fotit. Nedá se nic dělat, moji peněženku opouští další 1 € za foto. Se vstupenkou dostávám i plánek, na kterém jsou vyznačena místa, kde se točilo. Než projdu celou expozicí týkající se pohádky, je přibližně hodinka a půl pryč a po vystoupení ze zámku ven se opět změnilo počasí a to skoro na léto.

plánek

Plánek s místama natáčení

Po prohlídce se snažím najít kešku Jagdschloss Moritzburg – GC3TMVM, ale bohužel bezvýsledně. Nějak na místě nemůžu pochopit hint (prostě zmagořenej hintama od nás mě nic nenapadá) až v době psaní toho článku mi to asi došlo. Nakonec jsem podezřelý i ochrance zámku, která ke mně přijde a snaží se mi vysvětlit, že na trávníku se nestojí. Takže to vzdávám a cestou na vlakové nádraží beru jinou a to Gotteshäuser: Kirche zu Moritzburg – GC15321.

Parní vláček na místní úzkorozchodné trati přijíždí včas. Ovšem za další 2 stanice už máme min 10 min zpoždění, protože se na soupravě sekly brzdy a já se loučím s přípojem v Radebeul Ost do Drážďan. Můj předpoklad se vyplnil do puntíku. Po příjezdu na nádraží po osobáku ani stopy a na ceduli svítí další osobák v 17:09 do Schöny. Volám domů, že mi ujeli a že potřebuju najít jiný spoj (být to u nás není problém, funguju online, ale v zahraničí mám data zablokovaný). Za chvilku zvoní telefon a náhradní spojení se rýsuje. Osobákem do Bad Schandau, dále osobákem do Děčína a odtud rychlíkem do Prahy a rychlíkem do Plzně. Následně zjišťuji, že kdyby vše klaplo na čas, tak mám v Praze 4 minuty na přestup. Docela vše dobře vycházelo a to až do cca 20:45 kdy jsme z nějakého důvodu zůstali na zastávce, kde jsme ani stavět neměli a už to bylo 5 minut zpoždění a já se loučím s rychlíkem v Praze. Naštěstí něco se podařilo zkrátit a rychlíku na Plzeň asi zapomněli postavit, takže to hodně velkým poklusem stíhám.

fotky: http://stenli007.rajce.net/Moritzburg

Itinerář cesty

Vysoké Tatry a kešky

foto http://stenli007.rajce.idnes.cz/Vysoke_Tatry/

Tento článek byl takový pokus shrnout to nejdůležitější a kdysi úplně první.

Myšlenku o navštívení Vysokých Tater a pokusu o odlov aspoň pár kešek, jsem dostal už asi někdy před 3 roky. Ale jak se říká, od myšlenky je daleko k činům. Tady to platilo dvojnásobně. K činu došlo až letos (2011).

  1. Den

Můj odjezd začínal skutečně dobře. Jelikož začínaly prázdniny a navíc se nám ještě vystřídali řidiči na MHD, jsme zapomněli jet přes jednu část města. Naštěstí času bylo habaděj, takže přestup na rychlík na Prahu se uskutečnil bez sebemenšího problému.

Po příjezdu do Prahy, kam jsme přijeli včas, jsem počkal na přistavení vlaku EC 121 Košičan směr Poprad – Tatry. Po nastoupení do vlaku jsem si říkal, jak dobře jsem udělal, že jsem si koupil místenku.

Po příjezdu do Popradu (s asi 15 minutovým zpožděním, což mě vůbec nevadilo) jsem šel hledat místo ubytování, což byl vlastně internát pro studenty v době školního roku. To jsem našel rychle, jelikož bylo kousíček od nádraží.

  1. Den

Na tento den jsem měl naplánováno pokud možno dojít k Veľkému Hincovu plesu. Z Popradu jsem se dopravil električkou do stanice Štrbské pleso. Vydal jsem se po červený směr k Popradskému plesu a následně po modré. Po asi 3 hodinovém šlapání došel k Hincovu plesu, kde měla být keškaHincové plesá – GC2DD4C. Bohužel GPS mě hnala někam, kam je určitě vstup přísně zakázaný a já si nechtěl přidělávat starosti. U plesa jsem chvilku pobyl a vydal se na zpáteční cestu. Ta byla rozhodně rychlejší, než výstup. Po příchodu k Štrbskému plesu, jsem si dal nějaké teplé jídlo a šel zjišťovat informace ke kešce Popradské pleso – GC1YH37.

Po zjištění nutných informací a udělaní pár fotek, jsem šel směrem k symbolickému cintorínu. Zde je také uložena keška Rumia Symbolicky cintorin – GC1RA1B. Tuhle jsem nenašel z jednoho prostého důvodu – doslova přemudlováno. Následná cesta vedla ke stanici Popradské pleso a zpátky do Popradu.

3. Den

Tento den jsem jel opět električkou až na konečnou – Štrbské pleso. Po vystoupení jsem šel hledat lanovku na Solisko. Ta je vzdálena asi tak cca 10 – 15 minut chůze od stanice. Koupil jsem zpáteční lístek, nasedl na lanovku a vyjel nahoru. Protože jsem měl v plánu ulovit kešku Vysoké Tatry/Predné Solisko – GC2CYD2, musel jsem vyšlapat až na vrchol. Ten výšlap rozhodně stojí za to, ale musí přát počasí. Následovalo sešlapání a sjetí dolů. Skoro jsem obešel Štrbské pleso a tím zároveň ulovil další 2 kešky: Štrbské pleso – GC2GYH4 a následně Oko hory – GC1J98Y.

  1. Den

Přemýšlím jak začít, abych se neopakoval. Tentokrát jsem nejel až na konečnou, ale vystoupil jsem už ve Starým Smokovci. Po chvilce hledání jsem našel pozemní lanovku na Hrebienok. Vydal jsem se směrem k vodopádům a tím pádem i za splnění kešky Vodopády Studeného potoka – GC26K7F. Vodopády nádherné, jen co je pravda. Cesta následně pokračovala k chatě Rainerce. Pamatoval jsem si, kde je ukrytá keška Rainerka – GC2JRX, ale zdálo se nemožné ji odlovit. Kupodivu po chvilce sezení a přemýšlení, jak ji ulovit, přišli nějací kačeři asi Německa. Tady je skutečně vhodné, že o ní správce chaty ví. Poté jsem pokračoval směrem k dalšímu vodopádu a po cestě jsem ulovil Nosičská – GC2GTM1.

  1. Den

Plán na tento den byl hezký – podívat se na Lomnický štít. Jenže člověk míní a počasí mění. Z Lomnického štítu sešlo, protože venku lilo jak z konve, z Tater se ozývalo hřmění a hory byly pokryty černými mraky. Zakoupil jsem tedy místenku na vlak EC 120 Košičan a vyrazil zpátky.

foto http://stenli007.rajce.idnes.cz/Vysoke_Tatry/