foto: https://stenli007.rajce.idnes.cz/Krkonose/

Den první – čtvrtek 24.9.2020

Je ráno a místo abych balil na cyklo zájezd do Chorvatska, balím úplně jiné věci a mířím směr Krkonoše a to kvůli covidu. Bohužel předpověď počasí není na následující dny příliš optimistická, ale dovolená v práci už byla hlášena.

Do Pece pod Sněžkou přijíždíme brzy odpoledne, ale pokoj na hotelu už máme připravený. Vybalíme věci a jdeme k lanovce na Sněžku. Po příchodu zjišťujeme, že lanovka kvůli větru jezdí jen do mezistanice. Z Růžohorek jdeme na vrchol po svých. Čím víc stoupáme, tím také více fouká a na vrcholu pořádně. V Poštovně kupujeme nějaký suvenýr a něco teplého na zahřátí. Zpátky do Pece se vracíme Obřím dolem, kde občas slyšíme asi medvědy.

Den druhý – pátek 25.9.2020

Ráno vypadá počasí nadějně. Je v plánu vyjet na Sněžku a projít postupně několik chat. Jdeme na snídani, ale počasí otáčí a začíná pršet a vydrží celé dopoledne. Odpoledne vypadá nadějně a narychlo se rodí náhradní plan. Vyjedeme lanovkou pouze do mezistanice Růžová hora a následně přes Růžohorky k Portášovy Boudy. Počasí nic moc, ale jsme na horách a je konec září. Následně chceme jít Cestou horských nosičů, ale netrefíme odbočku a místo toho jdeme cestou do Pece.

Den třetí – sobota 26.9.2020

Počasí vypadá nadějně. Po snídani opět směr lanovka a Sněžka. Tentokrát se na naší největší hoře moc nezdržujeme a scházíme k polské chatě. Počasí se kazí a padá mlha. U chaty oblékám pláštěnku, jelikož ta padající mlha je snad horší než mrholení. Jdeme k Luční boudě, kde dáme něco k jídlu a ohřejeme se a hlavně aspoň trošku usušíme věci. Následně po červené přes chaty Výrovka, Na Rozcestí a Rozhled. Od chaty Rozhled se musíme vrátit na Rozcestí a po zelené turistické značce sestupujeme zpět do Pece, kam přicházíme už za tmy.

Den čtvrtý – neděle 27.9.2020

Po snídani autem přejíždíme do Špindlerova Mlýna. Před samotným městečkem zastavujeme ještě u přehradní nádrže Labská. Poté přijíždíme konečně do Špindlerova Mlýna a parkujeme u lanovky. Lanovkou na Medvědín si pomůžeme trošku na výškové metry a následně se pěšky přesouváme k Vrbatově boudě. Bohužel počasí se opět kazí, ale plán neměníme a postupujeme k prameni Labe přes Pančavský vodopád a Labskou boudu. Od pramene se vracíme přes Horní Mísečky zpět do Špindlu a autem zpět do Pece.

Den pátý – podělí 28.9.2020

Poslední den a tak balíme. Po snídani odevzdáme klíče a autem jedeme do Jánských Lázní. Počasí zatím vypadá dobře, ovšem než vyjedeme lanovkou na Černou horu, opakuje se to, co dny před tím – zase padá mlha. Dojdeme k TV vysílači a následně nazpátek k rozhledně, která dle internetu měla být otevřená. Nebyla. Na dveřích cedulka, že po dobu nouzového stavu otevřeno pouze víkendy a ještě když bude pěkně. Sjíždíme dolů lanovkou a Stezku korunami stromů rušíme, za mlhy by stejně nebylo nic vidět. Teď už nás čeká jenom autem cesta zpět do Tábora.

foto: https://stenli007.rajce.idnes.cz/Krkonose/

Tento výlet už se měl uskutečnit vloni, jenže počasí v květnu na výlety moc nepřálo, a tak se odložilo na další rok. Proč odložení na další rok? Protože v červnu jsem letěl na Madeiru, v červenci jsme jeli s kolegy Rumunsko a Moldavsko a už se to prostě nějak nestíhalo a počet dní dovolené je bohužel omezený.

Den první – pátek 19.6.2020

Vyrážím z Tábora expresem do Prahy, kde čekám na EC směr Berlín s tím, že v Ústí nad Labem přestoupím na spěšňák do Klášterce, kde mám zamluven pobyt. Jenže souprava na EC je ostrý obrat od vlaku ze Slovenska a ten veze asi 10 min zpoždění a to se následně přesouvá bohužel i na můj vlak. Dispečer odmítá čekat. Hledám náhradní spojení – čeká mě buď hodina čekání v Ústí na rychlík (to už jsem mohl rovnou jet rychlíkem z Prahy) nebo cca 2-hodinová cesta osobákem s přestupem v Kadani-Průnéřov. Nakonec volím osobák, nechce se mi hodinu čekat na nádraží.

Po příjezdu do Klášterce rovnou mířím na ubytování. Následně se vracím na nádraží a jedu se podívat do Ostrova na zámek a klášterní areál. Bohužel předpověď počasí na následující den není příliš dobrá.

Den druhý – sobota 20.6.2020

Ráno bohužel předpověď vyšla – prší. No co, snad to za chvíli přežene. Po snídani ještě chvíli čekám, jestli přestane úplně. Bohužel se tak nestalo, ale vyrážím na kole směr Kadaň. V cca 3/4 cesty děšť zesiluje, ale už je to jenom pár km do kadaňského kláštera. Než si prohlídnu klášter, přestává pršet (jupí) a já mířím na kadaňský hrad. Opět prohlídka a po prohlídce oběd v Pivovarské restauraci. Chci se ještě podívat na věž, ale bohužel prohlídka je až od 14 hodin a já bych rád stihnul speciální prohlídku zámku v Klášterci, takže se vracím. Předpověď počasí na následující dny je už příznivější.

Den třetí – neděle 21.6.2020

Je neděle a vyrážím vlakem do Ostrova, kde se přemisťuji na zastávku cyklobusu na Boží Dar. Mám trošku obavy, abych se vešel, přece jenom hlásí pěkné počasí. Ale tak nějak si říkám, že autobus veze vlek na 53 kol, tak to jedno se určitě vejde. Čím víc se líží čas odjezdu, tím je na zastávce rušněji. Autobus přijel s vlekem, který už ovšem byl min ze 3/4 naložen. Po naložení nás v Ostrově už je vlek plný. Za krátkou dobu vystupejeme na Božím Daru. Počkám na kolo a jedu do infocentra pro turistické známky a do muzea. Po obědě malá zajížďka na rašeliniště a poté stoupák k rozhledně na Klínovci. Sice fouká, ale možná díky větru je skoro jasno a z rozhledny je vidět. Poté následuje sjezd k bývalé vápence a přes Měděnec zpátky do Klášterce na hotel.

Den čtvrtý – pondělí 22.6.2020

V pondělí je obvykle zavírací den, takže se musí vymyslet něco, kde je otevřeno. A tím místem je hrad Loket. Ráno jedu rychlíkem do Sokolova, kde ještě navštívím rozhlednu. Pro klíče se musí dost neobvykle na policejní stanici. Poté se už na kole přesouvám po cyklostezce na hrad Loket. Po prohlídce dále po cyklostezce ke Svatošským skalám a do Karlových Varů na nádraží. A následně rychlíkem zpět do Klášterce.

Den pátý – úterý 23.6.2020

Ráno odjíždím osobním vlakem do Vojkovic, kde následně na kole nejprve zamířím k Mlýnu na Ohři pro turistickou známku. Když sjíždím kopec z Jakubova, tak si říkám, že mě čeká na zpáteční cestě pěkný kopeček. Mlýn by měl fungovat i jako tábořiště, ale je konec června a všude „mrtvo“ a zavřeno. Pročítám komentáře u turistické známky a někdo tam píše, že volal na číslo vedené na dveřích. Zkouším to. Po chvilce to na druhé straně někdo přece jenom vezme, a tak se slušně ptám, jestli mají turistickou známku. Prý že jo a že mi ji přinesou.

Poté se vracím stejnou cestou, jakou jsem přijel a dál pokračuji podél řeky do Dubiny, abych měl kompletní desítku turistických známek. Značená cyklostezka ovšem v Radošově uhybá a dál vede jenom silnice a z Kyselky silnice o frekvenci aut a hlavně kamionů z Mattonky. Už doma při plánování této trasy mi toto bylo jasné a snažil jsem se najít nějakou alternativu. Podle map by měla být sjízdná červená turistická značka, tak to zkouším. Buď silnice s kamiony nebo toto, jiná možnost bohužel není. Cesta sjízdná je, je to ovšem styl „nahoru dolů“, ale pořád lepší varianta než kamiony.

V Dubině čekám, než otevřou hospodu (přijel jsem nějak dřív, než jsem plánoval) a dávám oběd a kupuji turistickou známku. Opět stejnou cestou, jakou jsem přijel, se vracím do Vojkovic na nádraží. Za chvíli jede vlak do Klášterce, ale ještě ve vlaku měním názor a vystupuji v Perštejně a do Klášterce jedu na kole opět podél řeky. Následně na hotelu večer začínám balit a při večeři se domlouvám, jestli by snídaně mohla být o malinkou chvíli dříve, abych stíhal rychlík. Není problém.

Den šestý – středa 24.6.2020

Po snídani odevzdávám klíč od pokoje a na kole jedu na nádraží, kde ještě před příjezdem rychlíku do Prahy kupuji povinnou rezervaci na kolo. Tak teď už jenom cesta zpět do Tábora s přestupem v Praze.

foto: https://stenli007.rajce.idnes.cz/Vylety_-_Ustecky_kraj/
foto: https://stenli007.rajce.idnes.cz/Vylety_-_Karlovarsky_kraj/

foto: https://stenli007.rajce.idnes.cz/Adrspassko_-_teplicke_skaly/
Itinerář: zde

Původní plán byl jet do Krušných hor. Ovšem při přihlášení už jsem skončil pouze jako náhradník, a tak jsem začal hledat nějakou alternativu, jelikož dovolená už byla nahlášena a rušit se mi ji nechtělo. Nakonec z několika možností zvítězily Adršpašsko – teplické skály. Pokud vyjde sníh, určitě budou mít svoje kouzlo i v zimě a navíc v lednu tu určitě nebude tolik lidí jako v létě.

Čtvrtek 10. 1. 2019 odjezd, Teplice nad Metují

Plán byl vymyšlen pěkně, ovšem veřejná doprava plán mění a to tento den několikrát. Expres přijíždí do Tábora přibližně s 10 min zpožděním a ještě navíc na čele s úplně jinou lokomotivou. Kolem Střezimíře začínám cítit naftu. V Benešově se moje podezření potvrdí, expres skončil jízdu a my čekáme na klasický rychlík, který jede za náma.

Do Teplic nad Metují přijíždím až dalším spojem, než jsem předpokládál. Už ale cestou jsem si našel do Adršpachu autobus, takže se rychle ubytuji a jdu na autobusovou zastávku. Jenže autobus ani po půl hodině po pravidelném odjezdu nepřijíždí. Po asi 45 min volám na zákaznickou linku, na který se dozvídám, že naposled ho mají podle GPS na nějaký odbočce a pak už ne. Rezignuji. Jdu se podívat po městě a koupit turistickou známku města. Po návratu na pokoj už dneska musím po druhé měnit celý plán.

Pátek 11. 1. 2019 Ostaš

Ráno po snídani ještě přemýšlím na různými variantami, ale nakonec volím autobus v 10 hod směr Dědov a pokusit se dostat na Ostaš po modré. Pokud by to kvůli sněhu nebylo možné, mohu se vrátit na vlak do České Metuje a na Ostaš vystoupat ze Žďáru nad Metují.

Po modré se jde kupodivu dobře i přes to, že všude je min po kotníky sněhu (ne-li více). Propadám se pouze 2x. Po výstupu na Ostaš, ale padá rozhodnutí, že se vrátím k chospůdce a dám oběd s tím, že na vlak se vrátím do Žďáru nad Metují.

Sobota 12. 1. 2019 Adršpašsko – teplické skály

Ráno se snažím vypátrat, jestli je schůdna Vlčí rokle (spojnice mezi skalnými městy). Ptám se ještě i u vchodu do Teplických skal, kde mi říkají, že lidé chodějí a je to prošlapané. Procházím Teplické skalní město a potkávám pár lidí, jinak je mám snad sám pro sebe.

Následně se napojuji na stezku, která prochází Vlčí roklí. Cesta je, i přes sníh, docela dobře schůdná až ke schodům. Tam už se musí dávat trošku pozor. Poté prochazím Adršpašské skalní město – Starosta a Starostová, Myší díra a další útvary.

Poté, co jsem prošel Adršpašské skály to chtělo něco teplého k snědku. Restaurace Lesní zátiší, která se nachází hned vedle infocentra, je trvale uzavřena (dle textu na tabuli). Retaurace u hotelu Adršpach Garni taktéž zavřená. Jediná restaurace, která byla otevřena, byla u hotelu Javor. Majitelé na to asi sázejí, že jsou jediný, jinak si ty ceny hotovek nedovedu vysvětlit. A navíc si tu člověk připadal, jak obtížný hmyz (když jsem něco obdobného napsal jako recenzi na Seznam firmy, tak do dneška není zveřejněna…)

Neděle 13. 1. 2019 Odjezd

Bohužel pobyt se nachýlil ke svému konci. Na hotelu odevzdávám klíče po poslední snídani. Před půl desátou nasedám do motoráčku a čeká mě cesta zpět.

Co říci závěrem? Pokud Vám nevadí sníh a zima, Adršpašsko – teplické skály mají své kouzlo i v zimě se sněhovou čepicí. Žádné davy turistů a levnější vstupné.

foto: https://stenli007.rajce.idnes.cz/Adrspassko_-_teplicke_skaly/
Itinerář: zde

foto: http://stenli007.rajce.idnes.cz/Lednicko_-_valticky_areal_a_Palava/
Itinerář: zde

Čtvrtek 30.6.2016 odjezd, Lednice

Z Plzně radši odjíždím už v 5 ráno do Prahy, protože to, jak vypadá momentálně nádraží v Plzni, není zrovna utěšený stav a mít v Praze 11 minut na přestup zrovna není také mnoho. Díky brzkému odjezdu mám v Praze hodinku čas a kupuji povinnou rezervaci pro kolo na EC 275. S EC vyrážíme včas, ovšem v Brně už máme okolo 20 minut, a tak s krásné pauzy na přestup v Břeclavi toho moc nezbývá. Ale vše se stíhá a já úspěšně vystupuji na zastávce Valtice město.

Hotel byl zamluvený už od zimy i s požadavkem na dřívější příjezd. Ukazuje se, že pokoj sice zamluvený mám, ale ubytován budu až nejdříve od 14 hodin, což mi absolutně nevyhovuje. Paní na recepci je ale příjemná a ochotná a nabízí mi, že si můžu věci nechat u ní na recepci. Na WC se převlékám do cyklistického a přehazuji věci krosna – baťoh – krosna. Krosnu nechávám na recepci a na kole vyrážím přímo po silnici do Lednice. Cestou se ještě zastavuji u Rybničního zámečku.

Kolo nechávám v úschovně. Na náměstí nacházím infocentrum, kde kupuji turistické známky a nálepky. Ovšem když chci zaplatit, paní mi sdělí, že nemá nazpátek a karty neberou. Jdu do blízkého obchodu rozměnit na menší, což paní v infocentru přivítá.

Z infocentra mířím na zámek, kde díky akci Klíč k památkám mám vstup zdarma. Prohlídka začíná asi za 15 minut, takže už nikam nejdu a čekám na místě. Slečna průvodkyně ale bere prohlídku přímo tryskem a my jsme za 40 minut na konci prohlídky. Mířím k Minaretu, kde si poctivě vyšlapu 302 schodů až na vrchol a kochám se. Počasí naštěstí přeje.

Od Minaretu mířím nazpátek a ještě stíhám otevřený subtropický skleník. Sice mi chvilku trvá najít vchod, ale stačí to poctivě obejít a vchod se najde. Skleník se dá projít za chvilku a postupně mířím do zámeckého parku. Když jsem se dost vynadíval, vracím se pro kolo a mířím zpět do Valtic do hotelu.

Pátek 1.7.2016 Lednicko – Valtický areál na kole

Po snídani vyrážím na kole k Hraničnímu zámečku. Po obhlédnutí zámečku, ze kterého v současné době je hotel, pokračuji podél rybníků až do Lednice. Lednici projíždím, vše podstatné jsem viděl už včera, a mířím na Janohrad. Prohlídka této umělé zříceniny začíná za chviličku (opět mi to krásně vyšlo jako včera na zámku v Lednici). Po skončení prohlídky si dělám malinkatou zajížďku na Lovecký zámeček, který je v soukromém vlastnictví. Vracím se zpátky a mířím k Apollónovu chrámu. Na dveřích cedulka s nápisem, že pokud chceme jít nahoru na vyhlídku, máme zvonit. Zvoním. Za chviličku se objeví příjemná slečna. Kupuji vstup na vyhlídku za lidových 30 Kč a zároveň beru několik turistických známek a nálepek. Slečnu jsem nějak zaskočil tím, že toho chci tolik, a tak bohužel místo nálepek dostávám turistické vizitky (které samozřejmě nesbírám) a přicházím na to až večer na hotelu.  Počasí mi stále přeje, je vidět do dálky.

Od chrámu jedu dál přes Nový Dvůr k Chrámu Tří Grácií. Nezmiňuji se tady o všech keškách (kdo chce, ať se podívá na mapu), ale tady se zmíním. Na první pohled jednoduchá multinka, na druhý pohled pěkně zákeřná. Na první výpočet nic nenacházím a pak přijdu na to, že se musí počítat sloupy i vzadu. Přepočítám. Ukazuje to pár metrů, ovšem pár metrů někam do ostružiní apod. Nakonec to vzdávám a jedu dál směrem k sv. Hubertu a zámečku Rendez – Vous a zpět do hotelu ve Valticích.

V podvečer vyrážím do Valtic, že si prohlédnu Valtické podzemí. Bohužel pro dnešek mi to nevyšlo, na dveřích lísteček s informací 1.7.2016 zavřeno. No nic, mám ještě dva dny, snad to vyjde. Zastavuji se ještě v místním „íčku“ pro turistické známky, ovšem osazení opravdu stálo za to. Už při pohledu mi bylo jasné, že ty dvě dotyčné dámy budu spíš obtěžovat. Měl jsem sto chutí jim oznámit, že si turistické známky koupím jinde, pro turisty přívětivějších míst. Při odchodu jsem ještě polohlasně prohlásil, že takovéhle obsazení „íčka“ by rozhodně být nemělo.

Sobota 2.7.2016 Pálava

Po domluvě v hotelu dostávám balíček místo snídaně, jelikož vyrážím brzo. Spojení do Pavlova zrovna není o víkendu ideální. Vlakem odjíždím do Mikulova, kde mám hodinu čas na autobus. Po změně jízdních řádů ovšem můj vytipovaný spoj neodjíždí od vlakového nádraží, ale z centra. Ještě že mám tu hodinu a v klidu jdu najít zastávku. V Pavlově z autobusu vystupuji v 8 ráno, ovšem sluníčko se nezapře ani takhle brzy po ránu. Pomalinku stoupám vzhůru ke zřícenině Dívčí hrady. Po dosažení zříceniny a asi 250 – 300 výškových metrů se dá tričko ždímat. Jelikož Pálava je jediná vyvýšenina v okolí, je všude okolo vidět.

Od zříceniny jdu po červené značce k vysílači, ale horko začíná být nesnesitelné. Za nějaký čas se uhýbám na zelenou a modrou a okolo Velkého špuntu (sláva, chvilku chládek) mířím do Klentnice. Měním plán. Zjišťuji, jak je to s autobusem do Mikulova. Štěstí přeje a za hodinu mi jede autobus, takže není co řešit, v tomhle vedru dál nejdu.

Po příjezdu do Mikulova mám opět čas do odjezdu vlaku (očividně krajští koordinátoři fungují všude stejně, tzn. že nefungují). Přece je blbost, aby člověk s prominutím čuměl hodinu, protože úředníci nejsou schopný zajistit návaznost. Ale to jsem odbočil. Mířím do zdejšího „íčka“ pro turistické známky a nálepky. Po včerejší zkušenosti s osazením „íčka“ ve Valticích příjemná změna.

Po příjezdu do Valtic se začíná počasí kazit.

Večer mi to nedá a píšu KafikoviCZ ohledně multinky Tři Grácie. Zdá se, že souřadnice mám dobře, ale očividně ostružiní povyrostlo.

Neděle 3.7.2016 Valtice

Už od pohledu je jasné, že počasí udělalo otočku, ale zatím neprší. Dopoledne jsem prohlídnul zámek ve Valticích a při prohlídce začalo pršet. Naštěstí jenom přeháňka. Než prohlídka skončí, už zase svítí sluníčko. Jdu omrknout bylinkovou zahradu a park. Při procházce parkem narážím na expozici mučicích nástrojů.

Po obědě opět na kole vyrážím na Kolonádu na Reistně. Dívám se na Valtice, a ne jenom na ně,  z vyhlídky a na zpáteční cestě se zastavuji ve Valtickém podzemí. Hurá, dneska mají otevřeno. Měním peníze za kupónky, tzv. Valtické tolary a ochutnávám vína. Člověk by zde vydržel mnohem déle a ochutnal více vín, ale byl jsem rozhodnutý se vrátit ke Třem Gráciím a na druhý pokus naleznout kešku. Druhý pokus se vydařil, ovšem pro další lovce doporučuji dlouhé kalhoty a ne cyklo kraťasy. To ostružiní je opravdu nepříjemné.

Pondělí 4.7.2016 …jednou všechno prostě končí aneb návrat do reality

Poslední den. Ráno balím, jdu na poslední snídani a vyrážím na vlak. Co víc k tomu psát, titulek této pidi kapitoly myslím mluví jasně.

foto: http://stenli007.rajce.idnes.cz/Lednicko_-_valticky_areal_a_Palava/
Itinerář: zde