foto: http://stenli007.rajce.idnes.cz/Krivanska_Mala_Fatra_I/
Itinerář: zde

… aneb jak se z původní Kriváňské Malé Fatry I stala Kriváňská Malá Fatra a přímo na místě opět pouze Kriváňská Malá Fatra I.

Na podzim minulého roku jsme podnikli přechod Velké Fatry, takže letos jsme si řekli, že zkusíme Malou Fatru, konkrétně na straně obou Kriváňů. První plán byl takový, že uděláme jednodenní přechod od horní stanice lanovky na Chleb směrem ke Strečnu. Následně jsem byl přesvědčen, ať zkusím vymyslet něco na dva dni, a tak se stalo. Plán na dva dni vypadal takhle: jeden den od lanovky směrem na Chleb a dále přes Jánošíkovi diery do Terchové a druhý den od lanovky přes oba Kriváně do Strečna.

Pátek 27.5.2016 odjíždíme, Žilina

Odjíždíme z Plzně rychlíkem do Prahy a už v Plzni pozorujeme plné nástupiště. Naštěstí se dvě místa podaří najít a sedáme si do kupíčka. Po příjezdu do Prahy jdeme nakoupit nějaké věci na cestu a zařídit si evidenční lístek, neboť náš vlak je do Ostravy veden jako komerční. Cesta probíhá bez problémů, i když půlku vozu má zarezervovanou nějaký basketbalový tým jedoucí do Olomouce.

Kolega cestou na internetu nachází, že kousek od nádraží v Žilině je Budatínský zámek. Přicházíme ale na to, že poslední prohlídka se koná v 16:20. Do Žiliny máme příjezd v půl 4 odpoledne, takže dochází trošku ke změně plánu a to, že nejprve se půjde na zámek a teprve potom ubytovat. Zámek se stále opravuje, ale je částečně přístupný a doporučuji si ho prohlédnout.

Po prohlídce zámku se jdeme ubytovat a vyrážíme do Žiliny. Ovšem za chvíli začíná pršet a my se vracíme aspoň pro bundy, mezitím zjišťujeme, že v centru probíhají nějaké městské oslavy a že Tesco na náměstí je zavřené a že další asi máme ještě asi tak 15 min chůze. Nedá se nic dělat, nakoupit se na zítra musí.

Sobota 28.5.2016 Malá Fatra

Po snídani v penzionu jdeme dobalit. Jeden ze zákonů schválnosti praví: Čím blíže bydlíte, tím je větší šance, že vám to ujede. Toto u nás platilo skoro doslovně. Penzion byl totiž hned vedle autobusového nádraží, odkud nám v 8 hodin odjížděl autobus. Stihli jsme ho, ovšem přijít asi 2 min před odjezdem nebylo zrovna to šťastné řešení. V čase odjezdu ještě stojíme frontu venku, ale v zadní části nacházíme dvě volné sedačky.

Za hodinku vystupujeme přímo u lanovky a jdeme koupit lístek. Tady by se dalo říct něco ve stylu: Postav lanovku na kopec a budeš v balíku. Cena je opravdu CENA, ale naštěstí jsem si tohle už předem zjistil na internetu, takže mě to nepřekvapuje.

Jízda nahoru trvá chvilku. Jdeme vrátit čipovou kartu a po ocitnutí venku svlékám vestu a navlékám bundu. Neskutečně to tu fučí. Jdeme po červené na vrchol Chleb, kde se kocháme výhledy. Po chvilce vyrážíme dál po červené, ale já ještě než definitivně opustíme vrchol, se pokouším nalézt kešku Chleb 1646 m. n. m. (GC1YRCH). Po chvilce slavím úspěch a můžu vyrazit za kolegou. V gps bohužel přehlížím kešku Hromove – Thunder cache (GC2X0EN) a dávám navigovat rovnou na kešku Steny (GC2TQKP). Přicházím na to bohužel pozdě – cca 500 m zpět se mi fakt nechce a tak jdu dál. Nakonec přecházím i tuhle kešku, ale naštěstí jenom o cca 100 m, takže se vracím. Pokračuju stále po červené až k Poludňovému grúňu, kde se nachází další tradička (GC1ZA20) a konečně docházím kolegu.

Dáváme menší pauzu, fotíme. Po pauze pokračujeme směrem na Chrbát Stohu, kde podle ukazatele máme být do půl hodiny. Opravdu nevím, kdo tady ty časy vymýšlel a jestli to vůbec šel. Na rozcestí Chrbát Stohu přicházíme nejdříve za 45 min a nikoliv za 30 min jak bylo na ukazateli. Na místě měníme plán a místo toho, abychom pokračovali na Stoh, se uhýbáme na žlutou a vrchol obcházíme.

K dalšímu rozcestí opět nedorážíme v čase, které bychom podle ukazatele měli stihnout, ale déle. Následuje chvilku pauza, kocháme se výhledem na Velký Rozsutec. Kolega se rozhod, že to vezme po červené přes vrchol, já volím variantu menší zacházky pro kešku Medziholie (GC2YRN3) a obcházím vrchol po modré. Domluva byla, že na sebe počkáme na rozcestí Medzirozsutce.

Moje cesta trvala asi hodinu a hodinku jsem si dal pauzu a čekal. Nakonec píšu sms, že vyrážím pomalu napřed po modré směr Bielý potok. Jdu pro kešku Pod Tanecnicou (GC2YVHJ) a než jí najdu a zapíšu se, kolega mě dochází.

Cesta po modré vede místem, kterému se říká Jánošíkovi diery (GC1DG0W). Cesta nádherná, ale stojí dost fyzických sil – žebříky, řetězy. V tu chvíli i batoh je na obtíž. A když nám v těchto místech začalo dost nepěkně pršet, nebylo to zrovna nejlepší. Opět se ukázalo, že ukazatelům s časovými údaji se věřit nedá (no možná za sucha a pěkného slunečného počasí ano). Konečně docházíme na Bielý potok a zbývá nám přibližně 45 min chůze do Terchové. Přestává pršet.

Nacházíme penzion, kde máme zarezervován nocleh a ještě stíháme nakoupit v Lidlu těsně před zavíračkou. I když má penzion ceduli restaurace, tak restaurace asi nějak nefunguje a jsem odkázán hned vedle. Ovšem tam se dozvídám, že kuchyně už je zavřená. Po chvilce chození nacházím pizzerii, ale prý budu dlouho čekat. Při čekání na pizzu opět začíná pršet a vydrží až do rána.

Neděle 29.5.2016 Terchová, noční návrat

Brzo ráno ještě prší a já jsem rozhodnutý uskutečnit plán B (který ovšem v té době ještě nebyl vymyšlen). Po snídani se začíná rodit plán B. Pokusím se najít kešku Terchová (GC2TBH0) a najít místní minipivovar. Kolega se přidává a nahazuje ještě rozhlednu, na kterou koukáme z okna. Plán je vymyšlen, na rychlo koukám, jestli je u rozhledny keška a ona je (GC64G8C). Rozhledna je nová, stojí od podzimu minulého roku a poskytuje pěkné výhledy nejen na Terchovou.

Po nějaké době se vracíme a jdeme hledat minipivovar. Naštěstí ukazatele na prvý horský pivovar jsou skoro všude, takže najít ho nečiní problém. Ochutnáváme místní pivo a postupně si dáváme nějaké jídlo. Mezitím se opět přihnaly asi 2 přeháňky. Odpoledne se vracíme na autobus a vracíme se do Žiliny.

V Žilině dojdeme až k místní přehradě, kde strávíme ještě nějaký čas a následně do známého Tesca ještě něco dokoupit. Pomalinku se přesouváme na vlakové nádraží, kde čekáme do půlnoci na EN 444 na který máme zakoupená lůžka. Ráno jsme v Praze a nám ještě zbývá cesta do Plzně.

foto: http://stenli007.rajce.idnes.cz/Krivanska_Mala_Fatra_I/
Itinerář: zde

Mapa trasy

foto http://stenli007.rajce.idnes.cz/Velka_Fatra/        Itinerář cesty

Někdy v průběhu minulého roku jsem si vymyslel přechod Velké Fatry s tím, že přechod bude v průběhu léta letošního roku. Vytvořil jsem si časový plán, aby člověk měl jakž takž představu o čase, který tam stráví. Ale jak šel čas, přechod upadl nějak v zapomnění. A najednou letos někdy v září jsem objevil ten časový plán a říkám si, že by se to dalo ještě stihnout. Zkouším napsat kolegovi, jestli do toho půjde se mnou a on kupodivu souhlasí. Termín domlouváme ke konci října a v práci narychlo hlásíme dovolenou. Kupuju lůžka na EN 445. Je sice skoro konec října, ale nedá mi to, a radši píšu jak na chatu, tak i na hotel kvůli ubytování. Později se ukázalo, že to bylo velice moudré u chaty.

Pátek den odjezdu 23.10.2015

Vyrážíme z Plzně radši už rychlíkem v 19 hodin. Ona jistota je jistota. Do Prahy na hlavní dorážíme relativně na čas, takže chvilku musíme přečkat v hale, než přistaví soupravu. Bohužel máme lůžka dolů a nahoru a kupéčko nad podvozkem, což se později ukázalo jako absolutně nevhodné. Tajně doufáme, že ten dotyčný na prostřední lůžko třeba nedorazí, ale za chvíli jsme vyvedeni z omylu. Rozjíždíme se. Snažíme se usnout, ale moc se nám to nedaří. Kolega dole slyší každý náraz a mě nahoře zase neustále drnčí strop.

Sobota první den na Velký Fatře 24.10.2015

Brzy ráno nás z klimbání přeruší klepání stevarda, náznak, že už se blížíme do Ružomberoku. Je něco před 5 ránou a my jsme totálně nevyspalí. Vystupujeme. V nádražní hale objevíme nápojové automaty a já si aspoň dávám teplý čaj. Snažíme se nějak vymotat z města, což se po cca necelé hodince povede a my stále za tmy tmoucí začínáme stoupat na Velkou Fatru a nasvícený Ružomberok necháváme pod námi. Pomalu nabíráme výškové metry a za nějaký čas se dostáváme na Malino Brdo. Jdu pro první kešku ve Velký Fatře – Mirka a Maui (GC39T9HX). Ovšem co následuje dál, nám vyrazilo dech – modrá turistická značka vede přímo nahoru po sjezdovce. Nabíráme síly a vyrážíme, každý krok s krosnou na zádech je těžký. Přibližně ve ¾ výstupu dáváme delší pauzu a já jdu pro druhou kešku – Malino Brdo + Tatry view (GC4ZG7Y). Zbývá posledních pár metrů a jsme nahoře. Dáváme delší zaslouženou pauzu a kocháme se. Jsou vidět Vysoké Tatry, sice v oparu, ale jsou a dokonce jsou vidět zasněžené tatranské vrcholky. Pokračujeme dále po modré až k sedlu Vtáčnik, kde se napojíme na zelenou a ta nás bude provázet skoro až na konec dnešního dne. Zatím se jde pěkně až na pár výjimek a počasí nám taky přeje – co víc si přát. Cestou beru další kešku, tentokrát s příznačným názvem Vyhliadka (GC5A4XT). Myslím, že název mluví za vše – kocháme se výhledy. Jdeme dál s tím, že na Smrekovici dáme obědovou pauzu. Cesta se mírně zhorší, ale jenom místy. Po nějaké době, kdy jsme podle ukazatelů na rozcestnících už dávno měli být na Smrekovici a my stále nejsme, kolega prohlašuje, že se asi pohybujeme v jiném časovém pásmu. Za nějakou chvíli opět prohlašuje, že buď jsme se ztratili, nebo že ta chata je mýtus. Po nějaké době se naštěstí nepotvrdilo ani jedno a my úspěšně přicházíme k Smrekovici – vojenská zotavovna. Kolega šel vypátrat, jestli vaří a co mají dobrého a já jsem mezitím šel najít další kešku – 1500 metrov blizsie ku hviezdam (GC5A4X4). Ukázalo se, že restaurace vařila a tím pádem byl jednoznačně odhlasován oběd. Ovšem já jsem měl obavu, aby mě tam s těma nohavicema, které už byly solidně od bláta pustili. Nejspíš asi byli zvyklí a neřešili to. Dáváme si denní menu, což obnáší polévku, hlavní jídlo a dezert.

Po obědě jsme vyrazili dál. Cílem byla chata Limba, kde jsme měli zamluvený nocleh. Cestou beru ještě kešku Alpa (GC5A4TY). Až sem cesta docela ušla, ovšem od cca této kešky se začala cesta měnit v solidní bahno a cesta neubíhala tak lehce. Občas se muselo popřemýšlet, jestli šlápnout sem a nebo tam, popřípadě to obejít, pokud to jde. Na rozcestí k Limbě doháním kolegu (konečně) a uhýbáme se směr Limba. Ze začátku je to prudké stoupání, ale pak se to narovná a začne to klesat. Nacházím další kešku – Pod Tanecnicova (GC5A4RT). K chatě to stále klesá, což znamená, že toto klesání si budeme muset zítra vyšlápnout opačným směrem. Nacházím poslední kešku toho dne – Limba (GC4XP02), kterou jsem stačil před odjezdem vyluštit.

Neděle druhý den na Velké Fatře – 25.10.2015

Ráno vyrážíme asi okolo 8 hodiny a musíme si vyšlápnout zpět na Severné Rakytovské sedlo. Je bohužel poznat, že je říjen. Ze začátku vypadá počasí dobře, ale během dne se stále zhoršuje a ve vyšších partiích dost nepěkně a ledově fučí. Cesta trošku do rána přimrzla, takže se nebrodíme bahnem, ale zase se pro změnu kloužeme. Po výšlapu na vrch Rakytov, kde se i v tuto podzimní dobu, pasou krávy, beru kešku Velkofatraské vyhliadky – Rakytov (GC1TP2M). Dáváme se rychle na sestup, protože tu fakt dost nepěkně ledově fouká. Pokračujeme stále po zelené značce. Ovšem sestup z vrchu je zážitek, když se vám zelená značka ztratí a teď přemýšlíte, kudy že jít. Po delší době hledání, už jsem to chtěl vzdát, nacházím další kešku Skalna brana Rakytov (GC51VRB). Pokračujeme k Sedlu pod Čiernym kamenem, kde si zjišťuji odpovědi na eart kešku Cierny kamen (GC5Y0JG). Jelikož se trošku oteplilo, cesty začínají povolovat a opět začíná bahno. Řekl bych, že suveréně nejhorší cesta při tomhle putování byla právě od výše uvedeného sedla k sedlu Ploskej. Cesta skoro neexistovala, pouze náznak toho, že tam cesta možná někdy byla. Bahno, bahno a zase bahno, a když se k tomu přidá pár popadaných opravdu velkých stromů, tak se snažíte najít kudy vůbec jít. Stoupáme na vrch Ploská a opět začíná foukat. Děláme vrcholové foto, rychle pro kešku Ploska 1532 m.n.m. (GC3M5MQ). Z vrchu se dáváme rovnou po červené na Ostredok. Stoupáme na Ostredok a k ledovému větru se navíc ještě přidává mlha. Rychle nacházím kešku Velkofatranske vyhliadky – Ostredok (GC2BT31). Což je poslední keška na túře. Jediná dobrá zpráva je, že už by terén neměl být houpavý a měli bychom začít klesat. Počasí se stále nelepší a my se snažíme jít pokud možno bez zastavení. Na vrchu Krížna se ani moc nezdržujeme, já vzdávám místní kešku. Mlha začíná houstnout a vítr taky neustále fouká. Co nejrychleji sestupujeme k hotelu Kráľova studňa. Bereme z povděkem možnost sprchy (i když teplá voda by skutečně mohla být teplá 😀 ) a jdeme na večeři.

Pondělí třetí den a poslední – 26.10.2015

Chceme vyrazit nejdéle v půl 8 ráno, jelikož jsme vázáni odjezdem autobusu v 11:21 do Banské Bystrice. K našemu překvapení je o půl 8 zamčeno, takže se snažíme dozvonit na personál, jestli nám odemkne. Po řečech, že se otevírá v 8, nám přece jenom odemyká a my můžeme klidně pokračovat po zelené. Počasí je opět obrácené vůči včerejšímu dni. Ze začátku jdeme po pěkné cestě, ale po několika km se uhneme na cestu, která připomíná džungli. Ale to trvá naštěstí jenom chvilku, i když nás nemine 2x přejít potok. Snažím se najít kešku Jaskyne Horna a Dolna Tufna, ale za chvíli to vzdávám. Cesta nás zavede přímo na autobusovou zastávku, ale máme ještě čas a pokračujeme dál podél silnice. Po chvilce narážíme na restauraci U černé ovce, kde přímo naproti je též zastávka. Není co řešit. Kontrolujeme radši odjezd autobusu a jdeme se aspoň trošku najíst. Ovšem opravdu trošku, místní ceny jsou poněkud vysoké. Když se blíží čas odjezdu, vyrážíme na zastávku očekávat autobus. Ten přijíždí a my říkáme panu řidiči, že potřebujeme co nejblíže k vlakovému nádraží, což se ukázalo jako konečná tohoto autobusu. Pan řidič je hodný a ještě nám říká, jak se na nádraží dostaneme. Poděkujeme a míříme na nádraží, kde máme do pravidelného odjezdu ještě čas, takže míříme na skutečný oběd do místní nádražky. Po jídle se jdu podívat, jak nám to jede. Ještě než stačím dojít k tabuli, z hlášení se ozve, že náš vlak bude asi o 40 min opožděn. S přípojem v Praze se pomalinku loučíme a nakonec skutečně jedeme až půlnočním rychlíkem.

Celková trasa přechodu

foto http://stenli007.rajce.idnes.cz/Velka_Fatra/

Itinerář cesty