foto: https://stenli007.rajce.idnes.cz/Krkonose/

Den první – čtvrtek 24.9.2020

Je ráno a místo abych balil na cyklo zájezd do Chorvatska, balím úplně jiné věci a mířím směr Krkonoše a to kvůli covidu. Bohužel předpověď počasí není na následující dny příliš optimistická, ale dovolená v práci už byla hlášena.

Do Pece pod Sněžkou přijíždíme brzy odpoledne, ale pokoj na hotelu už máme připravený. Vybalíme věci a jdeme k lanovce na Sněžku. Po příchodu zjišťujeme, že lanovka kvůli větru jezdí jen do mezistanice. Z Růžohorek jdeme na vrchol po svých. Čím víc stoupáme, tím také více fouká a na vrcholu pořádně. V Poštovně kupujeme nějaký suvenýr a něco teplého na zahřátí. Zpátky do Pece se vracíme Obřím dolem, kde občas slyšíme asi medvědy.

Den druhý – pátek 25.9.2020

Ráno vypadá počasí nadějně. Je v plánu vyjet na Sněžku a projít postupně několik chat. Jdeme na snídani, ale počasí otáčí a začíná pršet a vydrží celé dopoledne. Odpoledne vypadá nadějně a narychlo se rodí náhradní plan. Vyjedeme lanovkou pouze do mezistanice Růžová hora a následně přes Růžohorky k Portášovy Boudy. Počasí nic moc, ale jsme na horách a je konec září. Následně chceme jít Cestou horských nosičů, ale netrefíme odbočku a místo toho jdeme cestou do Pece.

Den třetí – sobota 26.9.2020

Počasí vypadá nadějně. Po snídani opět směr lanovka a Sněžka. Tentokrát se na naší největší hoře moc nezdržujeme a scházíme k polské chatě. Počasí se kazí a padá mlha. U chaty oblékám pláštěnku, jelikož ta padající mlha je snad horší než mrholení. Jdeme k Luční boudě, kde dáme něco k jídlu a ohřejeme se a hlavně aspoň trošku usušíme věci. Následně po červené přes chaty Výrovka, Na Rozcestí a Rozhled. Od chaty Rozhled se musíme vrátit na Rozcestí a po zelené turistické značce sestupujeme zpět do Pece, kam přicházíme už za tmy.

Den čtvrtý – neděle 27.9.2020

Po snídani autem přejíždíme do Špindlerova Mlýna. Před samotným městečkem zastavujeme ještě u přehradní nádrže Labská. Poté přijíždíme konečně do Špindlerova Mlýna a parkujeme u lanovky. Lanovkou na Medvědín si pomůžeme trošku na výškové metry a následně se pěšky přesouváme k Vrbatově boudě. Bohužel počasí se opět kazí, ale plán neměníme a postupujeme k prameni Labe přes Pančavský vodopád a Labskou boudu. Od pramene se vracíme přes Horní Mísečky zpět do Špindlu a autem zpět do Pece.

Den pátý – podělí 28.9.2020

Poslední den a tak balíme. Po snídani odevzdáme klíče a autem jedeme do Jánských Lázní. Počasí zatím vypadá dobře, ovšem než vyjedeme lanovkou na Černou horu, opakuje se to, co dny před tím – zase padá mlha. Dojdeme k TV vysílači a následně nazpátek k rozhledně, která dle internetu měla být otevřená. Nebyla. Na dveřích cedulka, že po dobu nouzového stavu otevřeno pouze víkendy a ještě když bude pěkně. Sjíždíme dolů lanovkou a Stezku korunami stromů rušíme, za mlhy by stejně nebylo nic vidět. Teď už nás čeká jenom autem cesta zpět do Tábora.

foto: https://stenli007.rajce.idnes.cz/Krkonose/

Tento výlet už se měl uskutečnit vloni, jenže počasí v květnu na výlety moc nepřálo, a tak se odložilo na další rok. Proč odložení na další rok? Protože v červnu jsem letěl na Madeiru, v červenci jsme jeli s kolegy Rumunsko a Moldavsko a už se to prostě nějak nestíhalo a počet dní dovolené je bohužel omezený.

Den první – pátek 19.6.2020

Vyrážím z Tábora expresem do Prahy, kde čekám na EC směr Berlín s tím, že v Ústí nad Labem přestoupím na spěšňák do Klášterce, kde mám zamluven pobyt. Jenže souprava na EC je ostrý obrat od vlaku ze Slovenska a ten veze asi 10 min zpoždění a to se následně přesouvá bohužel i na můj vlak. Dispečer odmítá čekat. Hledám náhradní spojení – čeká mě buď hodina čekání v Ústí na rychlík (to už jsem mohl rovnou jet rychlíkem z Prahy) nebo cca 2-hodinová cesta osobákem s přestupem v Kadani-Průnéřov. Nakonec volím osobák, nechce se mi hodinu čekat na nádraží.

Po příjezdu do Klášterce rovnou mířím na ubytování. Následně se vracím na nádraží a jedu se podívat do Ostrova na zámek a klášterní areál. Bohužel předpověď počasí na následující den není příliš dobrá.

Den druhý – sobota 20.6.2020

Ráno bohužel předpověď vyšla – prší. No co, snad to za chvíli přežene. Po snídani ještě chvíli čekám, jestli přestane úplně. Bohužel se tak nestalo, ale vyrážím na kole směr Kadaň. V cca 3/4 cesty děšť zesiluje, ale už je to jenom pár km do kadaňského kláštera. Než si prohlídnu klášter, přestává pršet (jupí) a já mířím na kadaňský hrad. Opět prohlídka a po prohlídce oběd v Pivovarské restauraci. Chci se ještě podívat na věž, ale bohužel prohlídka je až od 14 hodin a já bych rád stihnul speciální prohlídku zámku v Klášterci, takže se vracím. Předpověď počasí na následující dny je už příznivější.

Den třetí – neděle 21.6.2020

Je neděle a vyrážím vlakem do Ostrova, kde se přemisťuji na zastávku cyklobusu na Boží Dar. Mám trošku obavy, abych se vešel, přece jenom hlásí pěkné počasí. Ale tak nějak si říkám, že autobus veze vlek na 53 kol, tak to jedno se určitě vejde. Čím víc se líží čas odjezdu, tím je na zastávce rušněji. Autobus přijel s vlekem, který už ovšem byl min ze 3/4 naložen. Po naložení nás v Ostrově už je vlek plný. Za krátkou dobu vystupejeme na Božím Daru. Počkám na kolo a jedu do infocentra pro turistické známky a do muzea. Po obědě malá zajížďka na rašeliniště a poté stoupák k rozhledně na Klínovci. Sice fouká, ale možná díky větru je skoro jasno a z rozhledny je vidět. Poté následuje sjezd k bývalé vápence a přes Měděnec zpátky do Klášterce na hotel.

Den čtvrtý – pondělí 22.6.2020

V pondělí je obvykle zavírací den, takže se musí vymyslet něco, kde je otevřeno. A tím místem je hrad Loket. Ráno jedu rychlíkem do Sokolova, kde ještě navštívím rozhlednu. Pro klíče se musí dost neobvykle na policejní stanici. Poté se už na kole přesouvám po cyklostezce na hrad Loket. Po prohlídce dále po cyklostezce ke Svatošským skalám a do Karlových Varů na nádraží. A následně rychlíkem zpět do Klášterce.

Den pátý – úterý 23.6.2020

Ráno odjíždím osobním vlakem do Vojkovic, kde následně na kole nejprve zamířím k Mlýnu na Ohři pro turistickou známku. Když sjíždím kopec z Jakubova, tak si říkám, že mě čeká na zpáteční cestě pěkný kopeček. Mlýn by měl fungovat i jako tábořiště, ale je konec června a všude „mrtvo“ a zavřeno. Pročítám komentáře u turistické známky a někdo tam píše, že volal na číslo vedené na dveřích. Zkouším to. Po chvilce to na druhé straně někdo přece jenom vezme, a tak se slušně ptám, jestli mají turistickou známku. Prý že jo a že mi ji přinesou.

Poté se vracím stejnou cestou, jakou jsem přijel a dál pokračuji podél řeky do Dubiny, abych měl kompletní desítku turistických známek. Značená cyklostezka ovšem v Radošově uhybá a dál vede jenom silnice a z Kyselky silnice o frekvenci aut a hlavně kamionů z Mattonky. Už doma při plánování této trasy mi toto bylo jasné a snažil jsem se najít nějakou alternativu. Podle map by měla být sjízdná červená turistická značka, tak to zkouším. Buď silnice s kamiony nebo toto, jiná možnost bohužel není. Cesta sjízdná je, je to ovšem styl „nahoru dolů“, ale pořád lepší varianta než kamiony.

V Dubině čekám, než otevřou hospodu (přijel jsem nějak dřív, než jsem plánoval) a dávám oběd a kupuji turistickou známku. Opět stejnou cestou, jakou jsem přijel, se vracím do Vojkovic na nádraží. Za chvíli jede vlak do Klášterce, ale ještě ve vlaku měním názor a vystupuji v Perštejně a do Klášterce jedu na kole opět podél řeky. Následně na hotelu večer začínám balit a při večeři se domlouvám, jestli by snídaně mohla být o malinkou chvíli dříve, abych stíhal rychlík. Není problém.

Den šestý – středa 24.6.2020

Po snídani odevzdávám klíč od pokoje a na kole jedu na nádraží, kde ještě před příjezdem rychlíku do Prahy kupuji povinnou rezervaci na kolo. Tak teď už jenom cesta zpět do Tábora s přestupem v Praze.

foto: https://stenli007.rajce.idnes.cz/Vylety_-_Ustecky_kraj/
foto: https://stenli007.rajce.idnes.cz/Vylety_-_Karlovarsky_kraj/