Archiv pro měsíc: Únor 2016

Moritzburg aneb po stopě Popelky

Publikováno | Autor:
Odpovědět

fotky: http://stenli007.rajce.net/Moritzburg             Itinerář cesty

Návštěvu zámku, kde se částečně natáčela pohádka Tři oříšky pro Popelku (skutečně myslím tu naši kultovní pohádku jenž dávají každý rok na Vánoce), jsem plánoval na únor. V zámku je do konce února udělaná expozice o natáčení a vše okolo a to dvoujazyčně – v češtině a němčině, takže na své si přijdou i návštěvníci (hlavně určitě ty malý) z Čech. O jízdenku FIP jsem požádal už v lednu s tím, že pojedu v únoru. Ovšem výlet veřejnou dopravou znamená výlet takřka na celý den a to jsem ještě netušil, co mě čeká na zpáteční cestě. Nakonec se přece jen povedlo den ulovit (ano den před tím konec po noční, den po nástup odpoledne).

fip

Jízdenka FIP DB

Z Plzně odjíždím rychlíkem v 6 hodin a v Praze čekám přibližně půl hodiny na EC směr Hamburg. Z Prahy odjíždíme včas a na nádraží Dresden – Neustadt, kde vystupuji, jsme taky včas. Díky tomu mám dost času najít správnou autobusovou zastávku do Moritzburgu. Ani toto nakonec nečiní problém, zastávky jsou hned po výstupu z nádražní haly přímo před ní. Jednu věc jsem ovšem nečekal a to, že i na linkový autobus se jízdenka kupuje v automatu, který byl na zastávce. Je vidět, že na nás Čechy jsou připravený, stačilo přepnout automat na češtinu. Ale dát za cca půl hodiny jízdy autobusem 4,10 € mi přijde fakticky trošku moc (a to si u nás myslíme, jak je veřejná doprava drahá). Jízdenka se musí označit po nástupu do vozidla, zkrátka jako u nás v MHD. Ze začátku mi nejdřív ucházel smysl zastavování na zastávkách, ale po chvilce jsem na to přišel. Pokud někdo na zastávce stojí, tak se zastaví. Ale když chcete vystupovat, tak se musí před výstupem zmáčknout tlačítko STOP (něco jako u nás zastávky na znamení). Jinak, pokud na zastávce nikdo není, autobus jede dál. Celkem jednoduchý princip, že?

jízdenka

Jízdenka z Drážďan do Moritzburgu

Vystupuji přímo před zámkem, což ušetří mnoho času. Počasí už od Děčína se mění každým okamžikem a tady to platí totéž. Dělám pár fotek a jdu si koupit vstupenku na výstavu za 8 € a u pokladny zjišťuji, že i tady chtějí poplatek za umožnění fotit. Nedá se nic dělat, moji peněženku opouští další 1 € za foto. Se vstupenkou dostávám i plánek, na kterém jsou vyznačena místa, kde se točilo. Než projdu celou expozicí týkající se pohádky, je přibližně hodinka a půl pryč a po vystoupení ze zámku ven se opět změnilo počasí a to skoro na léto.

plánek

Plánek s místama natáčení

Po prohlídce se snažím najít kešku Jagdschloss Moritzburg – GC3TMVM, ale bohužel bezvýsledně. Nějak na místě nemůžu pochopit hint (prostě zmagořenej hintama od nás mě nic nenapadá) až v době psaní toho článku mi to asi došlo. Nakonec jsem podezřelý i ochrance zámku, která ke mně přijde a snaží se mi vysvětlit, že na trávníku se nestojí. Takže to vzdávám a cestou na vlakové nádraží beru jinou a to Gotteshäuser: Kirche zu Moritzburg – GC15321.

Parní vláček na místní úzkorozchodné trati přijíždí včas. Ovšem za další 2 stanice už máme min 10 min zpoždění, protože se na soupravě sekly brzdy a já se loučím s přípojem v Radebeul Ost do Drážďan. Můj předpoklad se vyplnil do puntíku. Po příjezdu na nádraží po osobáku ani stopy a na ceduli svítí další osobák v 17:09 do Schöny. Volám domů, že mi ujeli a že potřebuju najít jiný spoj (být to u nás není problém, funguju online, ale v zahraničí mám data zablokovaný). Za chvilku zvoní telefon a náhradní spojení se rýsuje. Osobákem do Bad Schandau, dále osobákem do Děčína a odtud rychlíkem do Prahy a rychlíkem do Plzně. Následně zjišťuji, že kdyby vše klaplo na čas, tak mám v Praze 4 minuty na přestup. Docela vše dobře vycházelo a to až do cca 20:45 kdy jsme z nějakého důvodu zůstali na zastávce, kde jsme ani stavět neměli a už to bylo 5 minut zpoždění a já se loučím s rychlíkem v Praze. Naštěstí něco se podařilo zkrátit a rychlíku na Plzeň asi zapomněli postavit, takže to hodně velkým poklusem stíhám.

fotky: http://stenli007.rajce.net/Moritzburg

Itinerář cesty

Vysoké Tatry a kešky

Publikováno | Autor:
Odpovědět

foto http://stenli007.rajce.idnes.cz/Vysoke_Tatry/

Tento článek byl takový pokus shrnout to nejdůležitější a kdysi úplně první.

Myšlenku o navštívení Vysokých Tater a pokusu o odlov aspoň pár kešek, jsem dostal už asi někdy před 3 roky. Ale jak se říká, od myšlenky je daleko k činům. Tady to platilo dvojnásobně. K činu došlo až letos (2011).

  1. Den

Můj odjezd začínal skutečně dobře. Jelikož začínaly prázdniny a navíc se nám ještě vystřídali řidiči na MHD, jsme zapomněli jet přes jednu část města. Naštěstí času bylo habaděj, takže přestup na rychlík na Prahu se uskutečnil bez sebemenšího problému.

Po příjezdu do Prahy, kam jsme přijeli včas, jsem počkal na přistavení vlaku EC 121 Košičan směr Poprad – Tatry. Po nastoupení do vlaku jsem si říkal, jak dobře jsem udělal, že jsem si koupil místenku.

Po příjezdu do Popradu (s asi 15 minutovým zpožděním, což mě vůbec nevadilo) jsem šel hledat místo ubytování, což byl vlastně internát pro studenty v době školního roku. To jsem našel rychle, jelikož bylo kousíček od nádraží.

  1. Den

Na tento den jsem měl naplánováno pokud možno dojít k Veľkému Hincovu plesu. Z Popradu jsem se dopravil električkou do stanice Štrbské pleso. Vydal jsem se po červený směr k Popradskému plesu a následně po modré. Po asi 3 hodinovém šlapání došel k Hincovu plesu, kde měla být keškaHincové plesá – GC2DD4C. Bohužel GPS mě hnala někam, kam je určitě vstup přísně zakázaný a já si nechtěl přidělávat starosti. U plesa jsem chvilku pobyl a vydal se na zpáteční cestu. Ta byla rozhodně rychlejší, než výstup. Po příchodu k Štrbskému plesu, jsem si dal nějaké teplé jídlo a šel zjišťovat informace ke kešce Popradské pleso – GC1YH37.

Po zjištění nutných informací a udělaní pár fotek, jsem šel směrem k symbolickému cintorínu. Zde je také uložena keška Rumia Symbolicky cintorin – GC1RA1B. Tuhle jsem nenašel z jednoho prostého důvodu – doslova přemudlováno. Následná cesta vedla ke stanici Popradské pleso a zpátky do Popradu.

3. Den

Tento den jsem jel opět električkou až na konečnou – Štrbské pleso. Po vystoupení jsem šel hledat lanovku na Solisko. Ta je vzdálena asi tak cca 10 – 15 minut chůze od stanice. Koupil jsem zpáteční lístek, nasedl na lanovku a vyjel nahoru. Protože jsem měl v plánu ulovit kešku Vysoké Tatry/Predné Solisko – GC2CYD2, musel jsem vyšlapat až na vrchol. Ten výšlap rozhodně stojí za to, ale musí přát počasí. Následovalo sešlapání a sjetí dolů. Skoro jsem obešel Štrbské pleso a tím zároveň ulovil další 2 kešky: Štrbské pleso – GC2GYH4 a následně Oko hory – GC1J98Y.

  1. Den

Přemýšlím jak začít, abych se neopakoval. Tentokrát jsem nejel až na konečnou, ale vystoupil jsem už ve Starým Smokovci. Po chvilce hledání jsem našel pozemní lanovku na Hrebienok. Vydal jsem se směrem k vodopádům a tím pádem i za splnění kešky Vodopády Studeného potoka – GC26K7F. Vodopády nádherné, jen co je pravda. Cesta následně pokračovala k chatě Rainerce. Pamatoval jsem si, kde je ukrytá keška Rainerka – GC2JRX, ale zdálo se nemožné ji odlovit. Kupodivu po chvilce sezení a přemýšlení, jak ji ulovit, přišli nějací kačeři asi Německa. Tady je skutečně vhodné, že o ní správce chaty ví. Poté jsem pokračoval směrem k dalšímu vodopádu a po cestě jsem ulovil Nosičská – GC2GTM1.

  1. Den

Plán na tento den byl hezký – podívat se na Lomnický štít. Jenže člověk míní a počasí mění. Z Lomnického štítu sešlo, protože venku lilo jak z konve, z Tater se ozývalo hřmění a hory byly pokryty černými mraky. Zakoupil jsem tedy místenku na vlak EC 120 Košičan a vyrazil zpátky.

foto http://stenli007.rajce.idnes.cz/Vysoke_Tatry/

Pavoučice v Bechyni

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Chtěl bych Vám vyprávět jeden příběh. Příběh o lovení jedné kešky v Bechyni. Ta keška se jmenuje Nevěsta pouštního pavouka. Vyslyšte tedy příběh, jak jsme na „pavoučici“ šli a našli.

Začalo to jednoho sobotního večera, kdy bylo rozhodnuto o tom, že půjdeme testovat naši noční kešuli. Navrhnul jsem, jestli bude chuť a čas, vyrazit do Bechyně. Návrh byl odsouhlasen a po ukončení testování jsme vyrazili. Auta jsme nechali zaparkovaná poblíž rozkopaného náměstí a na úvodní souřadnice jsme došli pěšky. Na úvodních jsme se rozdělili na 2 skupinky: jedna začala hledat s UV baterkou indicie pro další postup a druhá skupinka začala opisovat vzorečky z listingu v GPS. Po chvilce hledání se ve světle UV baterky objevili indicie. Spočítali jsme, zadali do GPS a šli směrem k druhé stage. Stále jsme se ještě pohybovali po bezpečném chodníku v Bechyni, což se za chvíli mělo změnit, ale to jsme to ještě nevěděli.

U druhé stage po chviličce hledání nalezeny další indicie a vydali se vstříc třetímu zastavení. A právě na třetí zastavení jsme chodník museli opustit a vydat se cestičkou někam nám do neznáma. I když jsme byly relativně hodně blízko centra, sám bych do téhle míst v noci určitě nešel. Vyzbrojeni třemi silnými baterkami jsme se snažili po cestičce dostat na další souřadnice. A ejhle, cestička končí někde kousek od propastí a GPS stále ukazuje přibližně 15 metrů. Jenže kudy dál? Dolů a vlevo propast, vpravo skála. Snažili jsme se najít něco, co by odpovídalo předmětu v nápovědě, ale nic. A noční minuty plynuly. Ač vyzbrojeni silnými baterkami nic jsme nemohli najít. Došlo i na přepočítávání souřadnic a to dokonce několikrát. A noční minuty plynuly. Minuty, byť tiše a pomalu plynuly, ale my jsme stále nebyly na 3 stagi. Po chvilce mávání baterkami jsme se shodli, že dotyčný předmět z nápovědy by mohlo být to, na co jsme zrovna koukali. Po nasvícení UV baterkou přišlo zklamání. Nic. Vypadalo to hodně beznadějně, a ty noční minuty plynuly… Po chvilce dívání se okolo s baterkou v ruce, jsme objevili další cestičku. Že by konečně ta správná? Objev nás znova nabudil a vydali jsme se tedy po ní. Cestička nás dovedla na plácek, kam bych se určitě nevydal ani ve dne natož v noci sám. Na plácku bylo těch předmětu, které by odpovídali z nápovědy trošku víc, ale už jsme věřili, že jsme správně. A taky že jo. Po chvilce běhání s UV baterkou jsme našli další potřebné údaje.

Cestou na poslední zastavení se nestalo nic zvláštního. Opět jsme šli po chodníku, za což jsme byly určitě rádi. Po příchodu na místo jsme pochopili, proč v okolí Bechyně je tolik kešek s tématem pavouka. Tady hledání proběhlo naštěstí rychle. Spočítaly jsme finální souřadnice a zadali do GPS. Ale co to? Kam nás to vede? Nikdo z nás netušil.

Cestou k finálce nás někdo zastavil s tím, co že tam děláme a kam jdeme. Něco jsme zamumlali a pokračovali dál. Bohužel opět ne po chodníku, ale ze začátku i po pěkný cestičce. Jenže pěkná cestička se za chvíli proměnila v cestu necestu. Prodírali jsme se křovinami div ne po čtyřech. V duchu jsme si říkali: „Je tohle skutečná ta cesta?“ nebo „Kam nás to asi dovede?“ Opět jsme si mysleli, že nikdo sám by sem v noci nešel a pravděpodobně ani ve dne. Naštěstí každá cesta někde končí a GPS začala konečně víc odpočítávat metry k finálce. Nestačili jsme se divit, kde nás ta cesta „vyplivla“. V tu chvíli snad každému z nás proběhlo hlavou toto: „Proč jsme šli zrovna tudyhle?“

Po strastiplné cestě jsme konečně dospěli k finálním souřadnicím. Jenže kde je ta keška schovaná? Těch míst se tam našlo plno. GPS se zrovna k přesnosti taky neměla a tím pádem nezbývalo nic jiného než to vzít vylučovací metodou. Ono se řekne hledat, ale hledejte kešku, která má označení other s baterkami. Po chvilce hledání a přemýšlení, kam že by to se to ještě dalo schovat, jsme zajásali. Našli jsme vhodný úkryt. Jenže ouha, on ten úkryt někdo hlídá. Ano, hlídala ho nevěsta pouštního pavouka, ale nám kešku vydala.

Toť celý náš příběh o lovení jedné kešky v Bechyni. Nevěsta si nakonec aspoň ode mě zasloužila favorite bod a kdo na ní ještě nebyl, udělal velkou chybu.

 

Velká Fatra

Publikováno | Autor:
Odpovědět

foto http://stenli007.rajce.idnes.cz/Velka_Fatra/        Itinerář cesty

Někdy v průběhu minulého roku jsem si vymyslel přechod Velké Fatry s tím, že přechod bude v průběhu léta letošního roku. Vytvořil jsem si časový plán, aby člověk měl jakž takž představu o čase, který tam stráví. Ale jak šel čas, přechod upadl nějak v zapomnění. A najednou letos někdy v září jsem objevil ten časový plán a říkám si, že by se to dalo ještě stihnout. Zkouším napsat kolegovi, jestli do toho půjde se mnou a on kupodivu souhlasí. Termín domlouváme ke konci října a v práci narychlo hlásíme dovolenou. Kupuju lůžka na EN 445. Je sice skoro konec října, ale nedá mi to, a radši píšu jak na chatu, tak i na hotel kvůli ubytování. Později se ukázalo, že to bylo velice moudré u chaty.

Pátek den odjezdu 23.10.2015

Vyrážíme z Plzně radši už rychlíkem v 19 hodin. Ona jistota je jistota. Do Prahy na hlavní dorážíme relativně na čas, takže chvilku musíme přečkat v hale, než přistaví soupravu. Bohužel máme lůžka dolů a nahoru a kupéčko nad podvozkem, což se později ukázalo jako absolutně nevhodné. Tajně doufáme, že ten dotyčný na prostřední lůžko třeba nedorazí, ale za chvíli jsme vyvedeni z omylu. Rozjíždíme se. Snažíme se usnout, ale moc se nám to nedaří. Kolega dole slyší každý náraz a mě nahoře zase neustále drnčí strop.

Sobota první den na Velký Fatře 24.10.2015

Brzy ráno nás z klimbání přeruší klepání stevarda, náznak, že už se blížíme do Ružomberoku. Je něco před 5 ránou a my jsme totálně nevyspalí. Vystupujeme. V nádražní hale objevíme nápojové automaty a já si aspoň dávám teplý čaj. Snažíme se nějak vymotat z města, což se po cca necelé hodince povede a my stále za tmy tmoucí začínáme stoupat na Velkou Fatru a nasvícený Ružomberok necháváme pod námi. Pomalu nabíráme výškové metry a za nějaký čas se dostáváme na Malino Brdo. Jdu pro první kešku ve Velký Fatře – Mirka a Maui (GC39T9HX). Ovšem co následuje dál, nám vyrazilo dech – modrá turistická značka vede přímo nahoru po sjezdovce. Nabíráme síly a vyrážíme, každý krok s krosnou na zádech je těžký. Přibližně ve ¾ výstupu dáváme delší pauzu a já jdu pro druhou kešku – Malino Brdo + Tatry view (GC4ZG7Y). Zbývá posledních pár metrů a jsme nahoře. Dáváme delší zaslouženou pauzu a kocháme se. Jsou vidět Vysoké Tatry, sice v oparu, ale jsou a dokonce jsou vidět zasněžené tatranské vrcholky. Pokračujeme dále po modré až k sedlu Vtáčnik, kde se napojíme na zelenou a ta nás bude provázet skoro až na konec dnešního dne. Zatím se jde pěkně až na pár výjimek a počasí nám taky přeje – co víc si přát. Cestou beru další kešku, tentokrát s příznačným názvem Vyhliadka (GC5A4XT). Myslím, že název mluví za vše – kocháme se výhledy. Jdeme dál s tím, že na Smrekovici dáme obědovou pauzu. Cesta se mírně zhorší, ale jenom místy. Po nějaké době, kdy jsme podle ukazatelů na rozcestnících už dávno měli být na Smrekovici a my stále nejsme, kolega prohlašuje, že se asi pohybujeme v jiném časovém pásmu. Za nějakou chvíli opět prohlašuje, že buď jsme se ztratili, nebo že ta chata je mýtus. Po nějaké době se naštěstí nepotvrdilo ani jedno a my úspěšně přicházíme k Smrekovici – vojenská zotavovna. Kolega šel vypátrat, jestli vaří a co mají dobrého a já jsem mezitím šel najít další kešku – 1500 metrov blizsie ku hviezdam (GC5A4X4). Ukázalo se, že restaurace vařila a tím pádem byl jednoznačně odhlasován oběd. Ovšem já jsem měl obavu, aby mě tam s těma nohavicema, které už byly solidně od bláta pustili. Nejspíš asi byli zvyklí a neřešili to. Dáváme si denní menu, což obnáší polévku, hlavní jídlo a dezert.

Po obědě jsme vyrazili dál. Cílem byla chata Limba, kde jsme měli zamluvený nocleh. Cestou beru ještě kešku Alpa (GC5A4TY). Až sem cesta docela ušla, ovšem od cca této kešky se začala cesta měnit v solidní bahno a cesta neubíhala tak lehce. Občas se muselo popřemýšlet, jestli šlápnout sem a nebo tam, popřípadě to obejít, pokud to jde. Na rozcestí k Limbě doháním kolegu (konečně) a uhýbáme se směr Limba. Ze začátku je to prudké stoupání, ale pak se to narovná a začne to klesat. Nacházím další kešku – Pod Tanecnicova (GC5A4RT). K chatě to stále klesá, což znamená, že toto klesání si budeme muset zítra vyšlápnout opačným směrem. Nacházím poslední kešku toho dne – Limba (GC4XP02), kterou jsem stačil před odjezdem vyluštit.

Pohled na Vysoké Tatry

Pohled na Vysoké Tatry

Neděle druhý den na Velké Fatře – 25.10.2015

Ráno vyrážíme asi okolo 8 hodiny a musíme si vyšlápnout zpět na Severné Rakytovské sedlo. Je bohužel poznat, že je říjen. Ze začátku vypadá počasí dobře, ale během dne se stále zhoršuje a ve vyšších partiích dost nepěkně a ledově fučí. Cesta trošku do rána přimrzla, takže se nebrodíme bahnem, ale zase se pro změnu kloužeme. Po výšlapu na vrch Rakytov, kde se i v tuto podzimní dobu, pasou krávy, beru kešku Velkofatraské vyhliadky – Rakytov (GC1TP2M). Dáváme se rychle na sestup, protože tu fakt dost nepěkně ledově fouká. Pokračujeme stále po zelené značce. Ovšem sestup z vrchu je zážitek, když se vám zelená značka ztratí a teď přemýšlíte, kudy že jít. Po delší době hledání, už jsem to chtěl vzdát, nacházím další kešku Skalna brana Rakytov (GC51VRB). Pokračujeme k Sedlu pod Čiernym kamenem, kde si zjišťuji odpovědi na eart kešku Cierny kamen (GC5Y0JG). Jelikož se trošku oteplilo, cesty začínají povolovat a opět začíná bahno. Řekl bych, že suveréně nejhorší cesta při tomhle putování byla právě od výše uvedeného sedla k sedlu Ploskej. Cesta skoro neexistovala, pouze náznak toho, že tam cesta možná někdy byla. Bahno, bahno a zase bahno, a když se k tomu přidá pár popadaných opravdu velkých stromů, tak se snažíte najít kudy vůbec jít. Stoupáme na vrch Ploská a opět začíná foukat. Děláme vrcholové foto, rychle pro kešku Ploska 1532 m.n.m. (GC3M5MQ). Z vrchu se dáváme rovnou po červené na Ostredok. Stoupáme na Ostredok a k ledovému větru se navíc ještě přidává mlha. Rychle nacházím kešku Velkofatranske vyhliadky – Ostredok (GC2BT31). Což je poslední keška na túře. Jediná dobrá zpráva je, že už by terén neměl být houpavý a měli bychom začít klesat. Počasí se stále nelepší a my se snažíme jít pokud možno bez zastavení. Na vrchu Krížna se ani moc nezdržujeme, já vzdávám místní kešku. Mlha začíná houstnout a vítr taky neustále fouká. Co nejrychleji sestupujeme k hotelu Kráľova studňa. Bereme z povděkem možnost sprchy (i když teplá voda by skutečně mohla být teplá 😀 ) a jdeme na večeři.

Pohled z vrchu Rakytov

Pohled z vrchu Rakytov

Pondělí třetí den a poslední – 26.10.2015

Chceme vyrazit nejdéle v půl 8 ráno, jelikož jsme vázáni odjezdem autobusu v 11:21 do Banské Bystrice. K našemu překvapení je o půl 8 zamčeno, takže se snažíme dozvonit na personál, jestli nám odemkne. Po řečech, že se otevírá v 8, nám přece jenom odemyká a my můžeme klidně pokračovat po zelené. Počasí je opět obrácené vůči včerejšímu dni. Ze začátku jdeme po pěkné cestě, ale po několika km se uhneme na cestu, která připomíná džungli. Ale to trvá naštěstí jenom chvilku, i když nás nemine 2x přejít potok. Snažím se najít kešku Jaskyne Horna a Dolna Tufna, ale za chvíli to vzdávám. Cesta nás zavede přímo na autobusovou zastávku, ale máme ještě čas a pokračujeme dál podél silnice. Po chvilce narážíme na restauraci U černé ovce, kde přímo naproti je též zastávka. Není co řešit. Kontrolujeme radši odjezd autobusu a jdeme se aspoň trošku najíst. Ovšem opravdu trošku, místní ceny jsou poněkud vysoké. Když se blíží čas odjezdu, vyrážíme na zastávku očekávat autobus. Ten přijíždí a my říkáme panu řidiči, že potřebujeme co nejblíže k vlakovému nádraží, což se ukázalo jako konečná tohoto autobusu. Pan řidič je hodný a ještě nám říká, jak se na nádraží dostaneme. Poděkujeme a míříme na nádraží, kde máme do pravidelného odjezdu ještě čas, takže míříme na skutečný oběd do místní nádražky. Po jídle se jdu podívat, jak nám to jede. Ještě než stačím dojít k tabuli, z hlášení se ozve, že náš vlak bude asi o 40 min opožděn. S přípojem v Praze se pomalinku loučíme a nakonec skutečně jedeme až půlnočním rychlíkem.

Cestou od hotelu

Cestou od hotelu

Celková trasa přechodu

Po rozkliknutí je možné mapu interaktivně zobrazit na mapy.cz.

Po rozkliknutí je možné mapu interaktivně zobrazit na mapy.cz.

foto http://stenli007.rajce.idnes.cz/Velka_Fatra/

Itinerář cesty